V diskusích o transgenderu máme obvykle tendenci zaměřovat se na mladé jedince, kteří se teprve chystají na operativní změnu pohlaví nebo jí prošli v relativně nedávné době. Nizozemský režisér Michiel van Erp naopak zkoumá životy transsexuálů v pokročilém věku, kteří operaci podstoupili v 60. a 70. letech minulého století.

Prostřednictvím osobních zpovědí, fotografií a filmů z jejich soukromých archivů nahlédneme do pionýrských let, kdy tajemný doktor Burou prováděl tyto průkopnické operace na klinice v Casablance. Právě tam mladíci zavrhovaní společností přicházeli hledat začátek nového života. Na řadu z nich pak čekala kariéra tanečnic se zástupy ctitelů. Filmové bilancování pěti transsexuálů v seniorském věku ukazuje, že pro některé byla operace řešením, pro jiné jen dalším bodem na cestě hledání vlastní identity. Nikdo z nich však změny pohlaví nikdy nelitoval. A žádný také v letech boje proti předsudkům společnosti a euforie z nabytého ženského těla nemyslel na to, že z něj jednou bude stará dáma.