Ten uplynulý týden začal zvláštně. Skinheadi v Liberci zaútočili na gay bar a veřejnoprávní České televizi se tahle zpráva vešla jen do teletextu, do hlavního zpravodajství už ne. Podobně se zachovaly i Mladá Fronta, Právo se mi nedostalo v pondělí do ruky, a tak vím, že o útoku informovala – zato však obsáhle -- jen Prima a Lidovky. Ten uplynulý týden začal zvláštně. Skinheadi v Liberci zaútočili na gay bar a veřejnoprávní České televizi se tahle zpráva vešla jen do teletextu, do hlavního zpravodajství už ne. Podobně se zachovaly i Mladá Fronta, Právo se mi nedostalo v pondělí do ruky, a tak vím, že o útoku informovala - zato však obsáhle -- jen Prima a Lidovky. Proč začínám komentář týdne právě tímhle konstatováním? Protože z toho mám nepříjemný pocit. Není to ještě ani jeden lidský život, kdy se svět začal oficiálně dozvídat o milionech mrtvých z koncentračních táborů a ten rasismus a nenávist ke všem, kteří se nějak liší, je tu zas. Je důležité si neustále připomínat, že v koncentrácích neumírali jen Židé a antifašisté, ale i Romové, tělesně a duševně postižení a homosexuálové. Kolik z nich bylo trans - tehdy jsme ještě plně spadali do gay škatulky - se dnes už jen těžko dozvíme, historické prameny ale odhadují, že jen německých příslušníků sexuálních menšin zahynulo v koncentračních táborech asi 40 tisíc. Kolik „našinců“ z jiných zemí odskákalo fašistickou snahu o očistu lidstva, si nikdo netroufá odhadnout. A nejhorší na tom je, že to zlo, které se při hlubším zamyšlení jeví opravdu jako neuvěřitelné a nepochopitelné, je zpátky. Těch pár tisíc nácků se nebojí pochodovat ulicemi našich měst a vybíjet si vztek a program na Romech, protože vědí, že hodně „počestných a slušných Čechů“ jim v duchu fandí a drží palce. Podobně se často tváří i soudy. Když skin v Ostravě před třemi roky ubodal gaye, označil to soudce za výsledek milenecké hádky, když další fašoun v Břeclavi ukopal amerického učitele - černocha a gaye - soudce dlouho trval na tom, že šlo o hádku kvůli pivu. Svědecké výpovědi svědčící o něčem jiném policisty ani soud nezajímaly. Žijeme v době, které se říká demokracie, ale ta naše je příliš slabá a nevyvinutá, abychom včas dokázali se všemi důsledky rozeznat, kdo v demokracii žije a kdo ji jen využívá pro své cíle. Žijeme v době, která je zranitelná, každý si v ní může vydobýt své místo na slunci. Smutné je, že skini (rozuměj neofašisté) to už dokázali, teď je logická řada na nás. Když to nedokážeme, bude to jen naše smůla. A vím, o čem mluvím: na rozdíl od většiny z vás už jsem od skinů zlomenou ruku v zápěstí (baseballovou pálkou) a rozbitou hlavu (pěstmi a jedním kopancem) zažila. Tohle téma zkrátím: drtivá většina z vás o sobě tvrdí, že je normální a že vlastně s transproblémem nemá nic společného (v lepším případě jen dočasně do doby operace). Budu hrozně ráda, když vaši normalitu uznají i ti druzí. Vsadím se, že většina Židů a dalších obětí fašismu šla do koncentráku také s pocitem normality. Takže vám držím v normalitě palce, ale ve skrytu duše doufám, že začnete přemýšlet…o sobě, své identitě i o hrdosti na své já. PS. Ke srazu u Hanky - přišel mi zbytečný, nadále si myslím, že sdělování si osobních poznatků - bez nějakého platného zevšeobecnění - nemá smysl. PPS. Poznatek čtyři roky po operaci - když se líbáte s vousatým chlapem, rychle přijdete o mejkap PPPS. Pořídila jsem si pejska a díky volnosti v osobní identifikaci našinců prohlašuju, že se ze mě stala pedofilní zoofilní lesbička - Píďa je totiž nádherná dvouměsíční fenečka a já ji prostě miluju - víc, než toho chlapa z PPS. Jo, a cyničkám, které se mě ptaly, kdy ji nechám předělat na kluka, jen vzkazuju: „Vy jí závidíte, že jednou bude hárat!“….:))