Mnoho z nás, postižených diagnózou "trans" jistě někdy někde slyšely, něco jako že "CHLAP V SUKNI. Nakolik je tohle osloveni zcestné a pomýlené se tu rozebíralo mnohokrát. Napadlo vás ale, co vlastně má taková oděvní součástka, jako je sukně, za sebou. Na netovém serveru Moda.cz se objevil nesmírně zajímavý článek, který mapuje historii tohohle kusu oděvu, od úplných prvopočátků, kdy ještě neexistovaly žádné elastické materiály a kdy nošení sukně nebylo zdaleka výsadou žen. Spíš naopak. Mnoho z nás, postižených diagnózou "trans" jistě někdy někde slyšely, něco jako že "CHLAP V SUKNI. Nakolik je tohle osloveni zcestné a pomýlené se tu rozebíralo mnohokrát. Napadlo vás ale, co vlastně má taková oděvní součástka, jako je sukně, za sebou. Na netovém serveru Moda.cz se objevil nesmírně zajímavý článek, který mapuje historii tohohle kusu oděvu, od úplných prvopočátků, kdy ještě neexistovaly žádné elastické materiály a kdy nošení sukně nebylo zdaleka výsadou žen. Spíš naopak. Když se kdysi dávno pračlověk oděl do zvířecí kůže, byl to vlastně úplně první oděv, jaký kdy na sebe člověk vzal. Mužská a ženská varianta se zcela jistě příliš nelišila a podobnost střihů ženských a mužských oděvů vydržela poměrně dlouho. Muži starověkých národů až na výjimky nenosili nohavice, ale různé tuniky, suknice a řízy jako jejich něžné polovičky. Kalhoty se poprvé objevily u barbarských národů, jako byli Germáni, Skythové nebo Galové; v době románské už se oděv počal diferenciovat podle pohlaví nositele v celé Evropě a tady vlastně můžeme začít naše dějiny sukně. To, že ženy vlastně až do 20. století nosily výhradně sukně dlouhé, je všeobecně známo (výjimku tvořily pouze malé holčičky a později třeba tanečnice nebo divadelní herečky). Ovšem střih a způsob nošení se měnil, a to mnohdy dost často - móda totiž není žádný moderní vynález, zrodila se pravděpodobně už tehdy, když si první marnivý pračlověk přizdobil svou oblíbenou kožešinu. Sukně šatů ranně gotických dam byly splývavé, pas byl posunut až na boky a odtud teprve se sukně rozšiřovala. Časem se vpředu výrazně zkrátila, takže byla vidět spodní sukně; ta se tím pádem začala dělat barevná a zdobená, neboť přestala být pouhou spodničkou a dostala se do centra pozornosti. Zatímco vpředu se zkracovalo, vzadu se prodlužovalo a sukně tu vybíhala do, často velmi dlouhé, vlečky. Toto řešení přežilo celé gotické období, přestože střih oděvu se měnil; pozdně gotické šaty měly už pas namísto na boky posunutý naopak až pod prsa. Bohaté a nařasené sukně šlechtičen se různě aranžovaly, přehazovaly přes ruku apod., i prosté ženy nosily vrchní sukně na jedné straně podkasané a barvily je pomocí přírodních barev. V renesanci se pas vrátil zpět na své místo a sukně se dole zarovnala. Také se trochu zúžila - v módě teď byly sukně trychtýřovité, nabírané do pravidelných záhybů. Jejich původ byl v Itálii, ovšem - alespoň urozeným dámám - dlouho nevydržely. V druhé polovině 16. století se zrodila ve Španělsku nová móda - móda upjatých šatů s okružím, těsným, do špičky vybíhajícím živůtkem a hladkou kuželovitou sukní. Bezchybný tvar sukně zajišťovala poprvé v historii krinolína - konstrukce z kovových obručí, která ji spolu se spodničkami podepírala. Španělský oděv se rychle rozšířil do celé Evropy a přestože ženy jednotlivých národů si k němu přidaly své vlastní prvky, základ, včetně sukně, zůstal stejný. V 17. století uvolnila renesance místo baroku. Ve Španělsku přísná renesanční móda vydržela dlouho, ale jinde se oděv uvolnil. Krinolíny putovaly do skříně, sukně byla podložena toliko spodničkami (obvykle třemi až čtyřmi, jen Španělky jich nosily třikrát tolik) a opět byla nabíraná v pase (který byl mimochodem opět trochu výš, měšťanky nosily obyčejný rovný živůtek, urozené dámy zdobený vyztužený živůtek vybíhající do špičky). Výrazný módní prvek přišel tentokráte z Francie - sukně se vpředu rozstřihla a naaranžovala do stran, spodní sukně pod nimi byla pochopitelně bohatě zdobená, do módy se vrátily i vlečky. 17. století se přehouplo v 18. a baroko v rokoko. Rokoko se zrodilo na francouzském dvoře a byly pro něj charakteristické tři prvky: bohaté, až přemrštěné zdobení oděvu, útlounký pas stažený korzetem a širokánská sukně podepřená krinolínou. Ano, krinolína se vrátila, aby zažila svůj vrchol. "Konstruktéři" dámských oděvů jich vymysleli několik druhů, různých tvarů a názvů, vyztužených obručemi kovovými, dřevěnými nebo později velrybími kosticemi. Zpočátku se nosila kupolovitá krinolína s kruhovým půdorysem, existovala i "lehčí" verze - ta sahala pouze po kolena a zbytek sukně tvořil široký volán. Potom se zrodily známé širokánské krinolíny s půdorysem úzkého oválu - sukně při pohledu zepředu tvořila velký, až 150 cm široký obdélník, o který bylo možné si i pohodlně opřít lokty. Jistě si dovedete představit, jak špatně se v takové konstrukci chodilo a sedělo a že do dveří se v ní mohlo vcházet pouze bokem. Pro cesty kočárem se používala zvláštní skládací krinolína. Vlastní sukně se na krinolíně různě řasila, aranžovala, používal se i efekt dvojí sukně ap. Poprvé se i sukně urozených dam o něco zkrátila, takže byla vidět noha až po kotník (dosud nosily kratší sukně pouze prosté ženy, pro které to bylo praktičtější). Velká francouzská revoluce učinila nákladnému a frivolnímu rokokovému stylu přítrž a na síle začínají získávat nové vlivy. Několik desetiletí se teď ženy budou oblékat po "anticku" - empírová móda káže nosit sukně lehoučké, průsvitné, linie pasu se přemisťuje až těsně pod prsa (koneckonců, dodnes se tomuto střihu říká empírový). Dlouho jsme si ovšem pohodlné módy neužily - na počátku 19. století přišla vlna romantismu a biedermeieru, což znamenalo opět útlý pas a širokou, nabíranou sukni. Zhruba v roce 1850 se objevila móda tzv. druhého rokoka, kdy se vrátila objemná sukně podložená krinolínou, to byl však poslední záchvěv a brzy se krinolína z ženského šatníku definitivně vytratila. Sukně byla zepředu úzká, dolů mírně se rozšiřující, veškerá "sláva" se přesunula dozadu - zde byla sukně vypodložena turnýrou neboli honzíkem, poduškou, která ji zvedla a na kterou se látka pečlivě aranžovala. Při pohledu z boku tvořila turnýra typickou esovitou siluetu, zdůrazněnou ještě vysoko vyšněrovaným poprsím a dopředu posazenými kloboučky. No, a přelom 19. a 20. století už je ve znamení secese; esovitá silueta zůstává, ale turnýra už se nepoužívá. Pas je mírně nad přirozenou linií, útlý, sukně je také úzká a až dole se kalichovitě rozšiřuje. A to je také naposledy, co na sebe ženy berou upjatý oděv s vysokým límečkem a sukní až na zem. Přichází emancipace a dějí se nevídané věci - sukně se zkracuje postupně až po kolena a nenosí se pod ni téměř nic - pouze lehké kombiné. Její střih je velmi jednoduchý. Vzniká také kostým, tedy oděv složený z více částí - do této doby se dámy oblékaly většinou do šatů. Ve třicátých letech ženy konečně oblékají kalhoty (první pokusy se odehrály už o pár desetiletí dříve - tehdejší "amazonky" měly vlastně klasické sukně s turnýrou, až na to, že vepředu byly vystřižené a vykasané až po stehna a pod tím se nosily barevně sladěné kalhoty - ovšem zůstalo u několika málo pokusů, doba ještě nebyla na takovou emancipaci zralá); k jejich propagaci nemálo přispěla filmová star Marlene Dietrich, která nosila kalhotové kostýmy a pánské oděvy s takovým šarmem, že ji následovaly zástupy žen. V letech válečných a těsně poválečných vyšplhala sukně nad kolena, v padesátých letech se nosila sukně nabíraná, široká, se spodničkami a v letech šedesátých konečně došlo k tomu, na co toužebně čekali snad všichni muži na světě - sukně se zkrátila tak, že zakrývala jen to nejnutnější (a občas ani to ne). Minisukně se stala téměř uniformou; zatímco dnes si můžeme vybrat, nevyjít v té době na ulici v minisukni znamenalo totálně se znemožnit. Od doby, kdy se sukně maximálně zkrátila, se už s délkou nedalo vynalézt nic nového; to ovšem neznamená, že by se sukně už nemohly nijak měnit. Mění se délky, použité materiály, tu jsou v módě sukně dlouhé a transparentní, tu zase elastické mini až mikro. K večerním šatům patří obepnutá "rourka" z luxusního materiálu nebo naopak široká "princeznovská" nadýchaná kupole. A až si na sebe zítra budete brát sukni od svého elegantního kostýmku nebo sportovní kapsáčovku, vzpomeňte si, co všechno má tahle oblíbená součást našeho šatníku už za sebou.