Když se člověk pozorně rozhlédne, tak zjistí jeden hrozivý fakt. Diskriminace nás obklopuje ze všech stran. Ať už je pozitivní nebo negativní. Ani jedna totiž neprospívá a ta negativní dokonce škodí. Diskriminace začíná už v útlém věku. Věty typu – „Ty s námi nebudeš hrát“ – určitě slyšela spousta z vás. Co se v mládí naučíš jako když ve stáří najdeš. Toto heslo se zde uplatňuje až příliš silně :(( Tyto špatné návyky si pak děti přes pubertu nesou až do dospělosti. Když se člověk pozorně rozhlédne, tak zjistí jeden hrozivý fakt. Diskriminace nás obklopuje ze všech stran. Ať už je pozitivní nebo negativní. Ani jedna totiž neprospívá a ta negativní dokonce škodí. Diskriminace začíná už v útlém věku. Věty typu - „Ty s námi nebudeš hrát“ - určitě slyšela spousta z vás. Co se v mládí naučíš jako když ve stáří najdeš. Toto heslo se zde uplatňuje až příliš silně :(( Tyto špatné návyky si pak děti přes pubertu nesou až do dospělosti. Zaobírat se všemi druhy a formami diskriminace by vydalo na knihu a tak jsem si vybrala diskriminaci Trans lidí na pracovišti. Bohužel ani toto téma není příliš jednoduché neboť forem a podob je příliš mnoho. Bude se snažit jich většinu obsáhnout a pokud se mi to nepovede, tak mě nekamenujte. Jednotlivé varianty popisuje od těch negativních a zároveň nejpočetnějších. Četnost je dána pouze mým úsudkem, neboť neexistují žádné statistiky o něž by se má tvrzení mohla opírat. Vyhození z práce Je jistě extrémní postoj zaměstnavatele ke proměně jeho zaměstnance, který nemá v demokratické společnosti místo. Porušuje totiž Listinu základních práv a svod a to sice svobodu projevu. Docela jasně si dovedu představit co by na to řekli právě zaměstnavatelé - „Co na to řeknou klienti a zákazníci?“ No pokud jsou stejně netolerantní, tak úplně to samé co zaměstnavatel. „Je to uchyl. Zabijte ho.“ Smutné, ale skutečné. S tím pak následuje další problém - „Kde seženu jinou práci?“ Sebevědomí „vyhozeného“ Tranďáka musí být zákonitě notně pošramoceno. Je to pomalu na sebevraždu nebo psychiatra. Pokud se k tomu to faktu přidá ještě to, že nemá „dostatečnou praxi“, jsou pokusy značně neúspěšné. Tak se může stát, že většinu „neutrální“ doby stráví na Pracovním úřadu. Nemožnost sehnat práci Bylo by neobjektivní všechno „svádět“ jen na změnu pohlaví. V mnohých případech bych nemožnost najít práci, spojila s neschopností či odbornou neznalostí. Jistě i mezi námi se najdou lidé, kteří si o sobě myslí víc, než na co skutečně mají. Není to nic co by se nevyskytovalo i v majoritní společnosti. Trocha sebekritika by jistě i nám neškodila. Psychické a fyzické terorizování Pokud už se vám nějakým zázrakem podaří uhájit si svoji židli, tak vás může potkat takovýto osud. Je jedno zda je to od vašich kolegů, kolegyň nebo nadřízených pracovníků. V případě šéfů s tím mnoho nenaděláte. Buď se s nimi začnete dohadovat, v pokročilejším stadiu přes média nebo uznáte - „To nemá cenu.“ - a jdete jinam. Pokud setrváte, tak vás upřímně lituji. „Zaseklí“ šéf vám dokáže, velmi znepříjemnit život. „Zaseklí“ zaměstnanec pak může opět skončit na psychiatrii. Pokud vám znepříjemňují život kolegové, mohlo by být jednodušší je odradit od dalšího počínání. Je otázka kolik jich a jak jsou v terorizování zdatní. Úmyslné nepřijetí nové identity nebo její neúmyslné ignorování Tato forma diskriminace je v porovnání s předchozími velmi mírná. Většinou se projevu tím, že vás oslovují starým jménem a rodem. Je to jistě nepříjemné, ale člověk musí občas něco „zkousnout“. Život je plný kompromisů a tento je jeden z mnoha. Můžete volit několik postupů či postojů. Můžete je ignorovat do té doby než vás osloví správně nebo je budete opravovat. To by třeba u šéfa nebylo příliš taktické. S tím by jste svůj boj o přežití asi nevyhráli. Nedotknutelnost Jev v našich krajích asi tak častý jako výskyt zlaté žíly. Tato pozitivní diskriminace ze strany vedoucích pracovníků, může působit opět negativně a v kolektivu spolupracovníků se může zvrhnout v psychické či fyzické terorizování. Jistě příjemné mít od šéfa klid, ale radši bych se tomu vyhnula. Krom těchto skupin diskriminace je tu ještě hodně malá skupina Tranďáků, kteří svůj comming out přežili na stejné židli. Určitě ani u nich se to neobešlo bez menších či větších ústupků, ale nebuďme tak úzkoprsý. Přeji nám všem, abychom se již nemuseli strachovat o práci a klidně jsme mohli s pravdou ven.