Trocha romantiky, lásky a zamyšlení nám v této uspěchané a penězi prošpikované době jistě neuškodí. Porozhlédli jste se někdy kolem sebe? Na ulicích je občas potkáte, koho že to vlastně myslím? No přeci zamilované páry, které se drží za ruce a mají oči jen jeden pro druhého. Ani se nedá říct jeden pro druhého nebo jedna pro druhou, protože jak mě moje přítelkyně upozornila – “Lesbičky se za ruce na ulici nedrží.” Trocha romantiky, lásky a zamyšlení nám v této uspěchané a penězi prošpikované době jistě neuškodí. Porozhlédli jste se někdy kolem sebe? Na ulicích je občas potkáte, koho že to vlastně myslím? No přeci zamilované páry, které se drží za ruce a mají oči jen jeden pro druhého. Ani se nedá říct jeden pro druhého nebo jedna pro druhou, protože jak mě moje přítelkyně upozornila – “Lesbičky se za ruce na ulici nedrží.” Trochu mě to zarazilo, ale bohužel měla pravdu. To, že se za ruce nedrží kluci, mě vzhledem ke společnosti ani moc nepřekvapuje, ale že ani holky??? No to byla malá odbočka, malé porozhlédnutí se po okolí. Když se podíváte do svého okolí, myslím tím své známé a přátele, co zjistíte? Kolik z nich je spokojených v partnerském vztahu? Vyhovuje jim jejich partner (-ka) ? Vyhoví si opravdu ve všem ? No zatím je to jen spousta otázek a žádná odpověď, ale tu vám nikdo nedá. I já jsem se rozhlédla. Kolik spokojených párů vlastně znám ? Na to kolik znám lidiček, je těch páru jako šafránu. Před lety jsem jeden poznala. Tehdy jsem jim jejich lásku, štěstí a vzájemné porozumění záviděla. Je to sice odporná vlastnost a mě většinou cizí. Tohle byla jediná výjimka, která měla odůvodnění , do té doby a ještě hodně dlouho po tom jsem neměla tolik štěstí, abych zažila to co ony. Nikdy to nebyl takový vztah, kdybych našla opravdu blízkou dušičku. Někoho kdo by mě bral, chápal a co víc i miloval. Vím jak je těžké v naší situaci někoho najít. Tehdy byla operace mimo můj obzor, byla jsem “spokojená” s tím jak na to jsem. Nechtěla jsem žádnou “drastickou” změnu, jenom najít někoho kdo by mě měl rád a koho bych měla i já ráda, s kým bych začala budovat hnízdečko lásky. Můj kompas se posunul a já se dostala do vod, v nichž jsem věděla co mě čeká – hormony, operace, vnitřní spokojenost a spousta papírování. To je jistě zjednodušený pohled na celou přeměnu. Přeměna se týká pouze pohlavní identity, nemění se moje sexuální orientace. Ani navenek – teď jsem ženská tak bych měla bejt na chlapy, tak je to přeci společensky přijatelné. Byla jsem na holky a v tom se nic nemění. Moje možnosti hledání partnerky se tím rozšířili o lesbičky. Lesbická komunita sice není až tak uzavřená, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je tu jedno ale. “Přeci s tebou nebudu chodit, když ho máš, to bych mohla být rovnou s chlapem.” Nebo: “ Já chci biologickou holku.” Nutno přiznat, že je to poněkud povrchní pohled na věc. I pro tuhle menšinu je to stejné jako pro majoritu, něco s čím se nesetkávají každý den. Třeba se s námi dnes díky informovanosti a internetu budou setkávat častěji. O poznání hůře jsou na tom holky (MtF), které mají po operaci a nebo je v blízké době čeká. Některé to na začátku s holkami zkoušely, některé s nimi dokonce i žily a zplodily potomky. Teď jsou na chlapy a až na výjimky mají smůlu. Nenacházejí porozumění, pochopení, lásku a tak lidskou lásku nahrazují zvířecí. Němé tváři je jedno jestli jste byla chlap a teď ženská nebo naopak. Nejsou totiž zatížené našimi sociálními stereotypy. Pro ně je důležité jak se k nim chováte. Mohlo by se zdát, že holky co jsou na holky to mají jednodušší. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak není. Když je člověk něčím jiný a nemusí to být zrovna transsexualita, má výběr vždy poněkud těžší. Já jsem své štěstíčko našla a to samé přeji u vám, kteří čekáte a říkáte si – to se mi nikdy nepovede, já nikoho nenajdu. Neklesejte na mysli, jednou to vyjít musí.