Zaznělo v pondělí v soudní síni Okresního soudu Praha - východ ,když na nástěných hodinách se ukázala druhá odpolední. Zaznělo v pondělí v soudní síni Okresního soudu Praha - východ ,když na nástěných hodinách se ukázala druhá odpolední. Vždy jsem si říkala , a nedokázala jsem si předsatvit tu chvíli, že nastane , ačkoliv jsem se na ní více jak dva roky připravovala .Teď tu sedím a naproti mě člověk , s kterým jsem prožila kus společného života , mám společné dvě děti a v začátku našeho vztahu snand i společné ideály a cíle , které se ovšem v posledních letech začli rozcházet. Kdo tuto situaci neprožil , tak může jen těžko posuzovat mé pocity . Naše známost začala před 18-ti lety na jednom pražském maturitním plese , kde proběhlo naše seznámení . Byl mrazivý leden roku 1984 . Jí bylo patnáct , a mě o tři více a nebyly jsme o nic trhlejší , než je dnešní mladší generace. Všichni nám přáli , abychom se co nejvíce užili , neboť tato radost končila po třech měsících, když jsem v dubnu téhož roku nastupovala dvouletou základní vojenskou službu. Po prvé jsem poznala hořkost odloučení , a vubec jsem nepřeháněla , neboť na první dovolenou jsem se dostala až po jedenácti měsících jak tomu ostatně bylo v minulém režimu zvykem . A 400 km vzdálenost od Prahy mi umožňovala pouze psaní hromad dopisů a pohledů. Vidíte a vydrželo nám to , a rok po vojně jsme uzavřeli na Staroměstské radnici sňatek . Teď Vás možná napadne otázka , proč jsem se hnala do manželství, když, jak já říkám, že od dětství cítím že jsem někdo jiný.Odpovím prostě. Mojí rodiče mě samozřejmě vychovávali jako muže (moje matka se s mojí přeměnou do dnešního dne nevyrovnala , s otcem jsem v pohodě) , a mě vůbec nenapadlo se se svým problémem někomu svěřovat . Ani jsem si to nedovedla představit a také nezapomínejte , že byl ještě rok 1987 , tedy totalita a každá jiná odchylka byla nežádoucí. Rok po svadbě jsem měla už nutkání se někomu svěřit , a tak jsem to riskla , a svěřila se mé ženě , a světe div se , ona mi sama řekla , že na mě něco pozoruje , a jestli bych jí o tom nechtěla vyprávět více. Neumíte si představit jak mi spadl kámen ze srdce . Neodsoudila mě , a naopak mi občas umožnila a pomohla s mojí zálibou v líčení a převlékání. Bylo okolo toho samé chichichi chachacha , a pokud se mi smálo okolí , tak já ne , neboť jsem si mohla alespoň na pár chvil skočit do jiného světa. Měli byste mi rozumět. Vše mělo ovšem stoupající tendenci a před pěti lety už to nešlo vydržet , a de facto proběhl , jak se z oblibou říká vlastní coming out . Začela jsem se více objevovat na veřejnosti ve svém ženském image , a jestliže před tím jsem na sobě nesla tíhu mého tajemství , tak teď jsem se cítila stále lehčí a lehčí . Nejen tím , že jsem zhubla 10 kilo , ale hlavně jsem odlehčila své duši. Mohla jsem se více soustředit na práci a zajímat se o věci , na které nebylo před tím ani pomyšlení. V "otrkání" na veřejnosti mě hodně pomohlo pár přátel a učinkování v travestie show , čemuž se věnuji do dnešního dne. Samozřejmě že všechno dobré musí mít na druhé starně i zápornou stránku , a to byla přesně ta , že náš vztah , jak citový , tak intimní značně ochladl až se za více jak dva roky vytratil úplně. Píšu to vše zjednodušeně , nebyla to pohoda , jakou mám dnes , ale vše jsme přestáli a dopracovali jsme se k dnešnímu dni , rozvodu manželství. Předcházelo tomu vypořádání se ohledně dětí a nějakého toho majetku , což nám trvalo také dost dlouho , ale nezáleželo ani tak na nás , jako na našem okolí. V současné době má moje "manželka" již známost , se kterou jsem se měla možnost i seznámit , a mohu říci , že jí to přeju , neboť se jedná o inteligentního člověka , a ačkoliv už je několik měsíců odstěhovaná a děti byli svěřeny do její péče , mohu se s nimi stýkat kdy se mi zamane a tak jsme vlastně zůstali všichni přáteli , jak by to mělo být mezi normálními lidmi. Povstaňte a vyslyšte rozsudek ...... Na základě § bla, bla , bla , bla , s přihlédnutím na (další bla ,bla,) jsem posoudila , že manželství neplní svojí funkci , a tím je hluboce rozvráceno . Tímto vynáším výrok , manželství r o z v e d e n o . Co říci na závěr . Mnoho let společného života se na každém podepíše , a někdo je snad více lítostivý a moc si to bere k srdci. Pozorovala jsem ji , jestli třeba neodvrátí zrak mého pohledu a musím se přiznat , že jsem cítila vlhko v koutku oka , ale nedali jsme to obě na sobě znát , nesli jsme to statečně . Musíme přeci myslet na náš nový život a na naše děti . Nic nezmění fakt na tom , že jsme stále jejich rodiči a máme je rádi. A moje bývalá žena ? Za celý život mě nikdo více nepochopil ani nepodpořil jako právě ona . Zůstáváme přáteli za což si jí nesmírně vážím . P.S. Nesmím zapomenout poděkovat paní Judr. Raichlové za právní pomoc a radu při sestavování návrhu pro soud v záležitosti úpravy vztahů k dětem a návrhu rozvodu manželství