Nakupovat v obchodech je nejjistější, co se týká oblečení, ale nestojí to za ty nervy. Ceny bývají poměrně vysoké na to, abychom až doma mohli zjistit, že ty šaty za osmnáct set mi jsou nejenom malé, ale ani nesedí. Budeme se muset připravit se na to, že si požadovanou věc budeme muset vyzkoušet. Snad jedině po zkušenostech, že určitá dámská velikost mi sedí, mohu směle vyrazit do obchodu a tvářit se nenápadně. Tato zkušenost ale může přijít na pěkný balík peněz. Kupodivu čím dražší obchod, tím méně povyku. Prodavačky a prodavači berou TV jako něco abnormálního a také amorálního, proto vůbec netuší, jak se mají chovat. Ve drahém podniku platí ale nejvíce „Náš zákazník, náš pán„, a tak vám u zapínání těch růžových šatů budou ještě asistovat.
Dobrou reakci na vaše nakupování zásadně nechtějte po starších lidech. Nejenom že budou absolutně hluší k jakýmkoli argumentům, ale nezřídka do toho zamíchají i Boha a víru jako takovou, budou se odkazovat na morálku, dobré chování a vybrané mravy. Mladší prodavačky jsou nebezpečné hned dvakrát. Pomějte, že některým z nich je sedmnáct, a jakkoli mají ony pocit, moc z toho světa ještě neviděly. Reakcí může být i hysterický smích, svolávání personálu, ať se jde podívat nebo nějaké jiné nepřiměřené reakce. Za druhé se před nimi budete stydět. Nejlépe reagují prodavačky středního věku. Je jim to jedno, protože už toho docela dost prožili a ví, že nás ani nepřevychovají.
V kamenných obchodech doporučuji vzhledem k výše uvedenému nakupovat především boty, spodní prádlo a ostatní věci, které budete používat častěji. Dostanete tu totiž záruku, kterou můžete později využít a tak nepřijít o svoje peníze.
Zajímavé je, že spousta čínských stánků se postupem přestěhovala i do kamenných obchodů. Vypadá to pak jako jakási malá tržnice, se svou charakteristickou vůní (či zápachem) špatně skladovaného oblečení. Platí tu potom stejná pravidla jako v tržnici, snad jen s tou výjimkou, že anonymita a soukromí tu není nikterak velké.