Další etapou v boji Jitky Jandové za to, aby se k ní spolupracovníci chovali lidsky, bylo včerejší jednání u generálního (prozatímního) ředitele ČT Balvína. A jak si myslíte, že asi dopadlo? Další etapou v boji Jitky Jandové za to, aby se k ní spolupracovníci chovali lidsky, bylo včerejší jednání u generálního (prozatímního) ředitele ČT Balvína. A jak si myslíte, že asi dopadlo? Možná ten příběh znáte, Jitka ho ostatně vyprávěla v Mladém světě, který vyšel počátkem tohoto roku a můžete ho najít i na transgender.cz, takže to vezmu jen v kostce. Po neúspěšném pokusu dát Jitce výpověď následovala ostrá reakce - její přímý nadřízený v rámci všeobecné výměny zámků na pracovišti "opomněl" dát Jitce nové klíče, čímž jí do značné míry znemožnil vykonávat její profesi - prostě se nemohla dostat k nářadí, nemohla se hnout. Přitom několikrát před svědky prohlásil, že na její lidská práva kašle a emaily na toto téma házel do koše. Milka Šubrtová zorganizovala jednání s ředitelem, na kterém se mělo s pomocí Duba a Dekoje z televizní odborové organizace (vzpomínáte, jak tito předáci na přelomu roku bojovali za svobodu slova i svobodu jako takovou?) vše urovnat a vedoucímu, kterému Jitčina transsexualita víc než vadí, měl spadnout hřebínek. Bohužel, nestalo se. Všechny zúčastněné strany naopak Jitce vysvětlily, že jí vlastně nikdo nediskriminuje, že každý v ČT by si vlastně přál kamrlík, v němž by měl být izolován před ostatními, a ať tedy tento postup bere jako výhodu...spousta omáčky, slovíček a pokryteckých frází. Jedním z mála konkrétních výsledků pak už bylo jen varování jednoho kamaráda, že s tím vším Jitka může jít "do novin" a zveřejnit to, pak ale "ať počítá s důsledky tohoto kroku". Smiřme se s tím, že Česká televize diskriminuje naši holku, dohání jí do těžkých psychických stavů tím, že se jí spolupracovníci otevřeně štítí a zpochybňují tak samou podstatu jejího člověčenství, smiřme se s tím, že Česká televize, kterou si paradoxně ze svých peněz platí i tranďáci, je za svobodu slova připravena trestat. Smiřme se...s čím vším se ale máme pořád smiřovat? A hlavně -- proč? Je jasné, že se něco musí stát, a to velmi brzo.