KANDAHÁR - Ve svých devětadvaceti letech viděl Muhammad tváře sotva dvou stovek žen. Několik desítek z nich patřilo jeho příbuzným a zbytek tvořily letmé pohledy, ukradené chvilky, kdy zahlédl ženskou tvář nechráněnou vše zakrývající burkou. "Jak se můžu zamilovat do nějaké dívky, když ani nevidím její tvář?" ptá se afghánský mladík, který je stále svobodný a sex zatím poznal jen s muži a chlapci. Rozhodně se ale nepovažuje za homosexuála, alespoň ne podle západních měřítek. "Kluci se mi líbí, ale mnohem víc se mi líbí dívky," vysvětluje zpravodaji listu Los Angeles Times. "Jde ale o to, že na dívku se nemůžu podívat a tak nevidím, jestli je krásná. Kluky vidím, a tak si můžu vybrat, který se mi líbí," dodává Muhammad, mladík s okázalým černým knírem a čerstvě oholenou bradou, který nechtěl zveřejnit své celé jméno. Žije v Kandaháru, kde se živí jako opravář motorek a otázky na jeho sexuální orientaci mu nejsou moc příjemné. "O tomhle se tady obvykle nebavíme," říká. I když to málokdo otevřeně připouští, časté případy pohlavního styku mezi afghánskými muži nebo mezi muži a chlapci ve věku 12-16 let jsou veřejným tajemstvím a náklonnosti mezi nimi si rychle všimne i nezasvěcený pozorovatel. KANDAHÁR - Ve svých devětadvaceti letech viděl Muhammad tváře sotva dvou stovek žen. Několik desítek z nich patřilo jeho příbuzným a zbytek tvořily letmé pohledy, ukradené chvilky, kdy zahlédl ženskou tvář nechráněnou vše zakrývající burkou. "Jak se můžu zamilovat do nějaké dívky, když ani nevidím její tvář?" ptá se afghánský mladík, který je stále svobodný a sex zatím poznal jen s muži a chlapci. Rozhodně se ale nepovažuje za homosexuála, alespoň ne podle západních měřítek. "Kluci se mi líbí, ale mnohem víc se mi líbí dívky," vysvětluje zpravodaji listu Los Angeles Times. "Jde ale o to, že na dívku se nemůžu podívat a tak nevidím, jestli je krásná. Kluky vidím, a tak si můžu vybrat, který se mi líbí," dodává Muhammad, mladík s okázalým černým knírem a čerstvě oholenou bradou, který nechtěl zveřejnit své celé jméno. Žije v Kandaháru, kde se živí jako opravář motorek a otázky na jeho sexuální orientaci mu nejsou moc příjemné. "O tomhle se tady obvykle nebavíme," říká. I když to málokdo otevřeně připouští, časté případy pohlavního styku mezi afghánskými muži nebo mezi muži a chlapci ve věku 12-16 let jsou veřejným tajemstvím a náklonnosti mezi nimi si rychle všimne i nezasvěcený pozorovatel. Ironií je, že to obzvláště platí pro jihoafghánský Kandahár, který dlouho odolával coby bašta hnutí Taliban. Toto bývalé vládní afghánské hnutí prosazovalo striktní verzi islámu, který homosexualitu nejen zapovídá, ale také přísně trestá - upálením na pranýři, shozením z útesu nebo rozdrcením pod povalenou zdí. Může to znít divně, ale podle odborníků právě režimy potlačující běžné vztahy mezi příslušníky opačného pohlaví zaznamenávají zvýšenou homosexuální aktivitu. Přirovnat se to dá k situaci ve věznici, kde jsou pro muže jako sexuální partneři mnohem dostupnější zase jen muži - mnozí z nich se proto začnou chovat homosexuálně, aniž by byli "z podstaty" homosexuály. V Kandaháru jsou známky homosexuálního chování vidět všude. Afghánští muži se k sobě chovají mnohem intimněji, než je zvykem na Západě. Líbají se, drží se za ruku i kolem pasu, i když jen popíjejí čaj nebo klábosí. Ničím neobvyklým nejsou u mužů ani zvýrazněné oči líčidlem, nehty namalované henou, anebo vratké sandály na vysokých podpatcích. Láska mužů k mladým chlapcům nazývaným "halekon" se dokonce dostala i do místní literatury, kdy známá paštunská báseň opěvuje ..."nádherné halekony v Kandaháru s černýma očima a bílými tvářemi"... Podle Muhammada ovšem není problém v přitažlivosti místních mužů, ale nedostupnosti žen. Sám měl první sexuální zkušenost - pochopitelně s mužem - ve dvaceti letech, přibližně v době, kdy si uvědomil, že pro něj nebude nijak lehké najít si ženu a oženit se. V paštunské kultuře musí muž zaplatit nejen za svatbu, ale také za dary a šaty pro nevěstu a její rodinu, což může vyšroubovat celkovou sumu k 5000 dolarů - a to je ve zchudlém Pákistánu pro mnoho mužů nepředstavitelně moc. "Já bych se rád oženil, ale ekonomická situace v mojí zemi to hodně ztěžuje," říká Muhammad. "A tak jsem mezitím měl vztah s různými kluky, s některými půl roku, s některými měsíc, ale s některými se scházím třeba taky šest let," vysvětluje. "Ale i tady jsou hlavním problémem peníze. Když chcete spát s klukem, musíte mu kupovat věci. Proto to pro ty kluky není zlý. Pro některý člověk potřebuje hodně peněz, pro některý ne tak moc, občas prostě opravím starou motorku a dám mu ji jako dárek. "Problém je také najít místo, kde se dá s vybraným "klukem" vyspat. Doma to nepřichází v úvahu. "Táta by mě vykopnul, kdyby to zjistil," říká Muhammad. "Když se chci s někým pomilovat, musím najít schovaný místo. Co vím, tak dost lidí chodí do hor nebo do pouště. "Názory na to, zda pád vlády Talibanu homosexualitu zvýší nebo sníží, se rozcházejí. Někteří tvrdí, že díky represím Talibanu byla homosexualita během jeho pětileté vlády nízká a nyní nekontrolovatelně stoupne, ale Muhammad je přesvědčený, že odchod Talibanu by mohl jedině prospět. Pokud budou moct znovu chodit společně kluci a holky do stejných škol a pokud se zmírní přísné předpisy pro ženské odívání, pak se řada mužů začne znovu ohlížet spíš po ženských sukních než mužských knírech. "Kdybych já našel nějakou, která se mi bude líbit, hned bych k ní poslal matku, aby ji požádala o ruku," povzdychne si Muhammad. "Ale chci ji nejdřív aspoň vidět."