Katalina de Erauso žila v době, kdy měly ženy jen dvě možnosti: vdát se nebo odejít do kláštera. Ona však nebyla nábožensky založená ani si nepředstavovala, že bude žít poklidně u domácího krbu. V těle jí kolovala horká krev, byla výbušná a cílevědomá s touhou po dobrodružství. Přála si poznat svět a proslavit se jako nejodvážnější voják v celém Španělsku. Katalina de Erauso žila v době, kdy měly ženy jen dvě možnosti: vdát se nebo odejít do kláštera. Ona však nebyla nábožensky založená ani si nepředstavovala, že bude žít poklidně u domácího krbu. V těle jí kolovala horká krev, byla výbušná a cílevědomá s touhou po dobrodružství. Přála si poznat svět a proslavit se jako nejodvážnější voják v celém Španělsku. Katalina se narodila v roce 1585 ve městě San Sebastian a ve věku šesti let se dostala do klášterní školy, kterou řídili dominikáni. Nemínila se ale stát řádovou sestrou, takže v patnácti letech v přestrojení za muže z kláštera uprchla. Pohledný mladík dorazil do Sevilly a hned se stal členem posádky lodě, která mířila do Nového světa. V Panamě a později v Peru pracoval jako pomocník u jednoho obchodníka. Za pobytu v Limě se mladík dozvěděl, že vláda vyhlásila nábor vojáků do války proti indiánům v Chile. Přihlásil se tedy a dostal se do města Concepción na chilském pobřeží. Tam zjistil, že sekretářem guvernéra provincie je Miguel de Erauso, starší bratr, kterého doposud neměl možnost poznat. Mladík Miguelovi svoji totožnost nevyzradil, jen naznačil, že je ze stejného kraje a zná jeho rodinu. Miguel byl rád, že potkal krajana, a pozval ho, aby bydlel společně s ním. Představil ho taky své milence a ti dva se velice spřátelili. Po nějakém čase začal Miguel na srdečné přátelství mezi pohledným mladým krajanem a vlastní milenkou žárlit, tak zařídil, aby vojáka co nejdříve poslali na frontu. Během jedné potyčky Indiáni zaútočili na štáb španělských vojsk, zabili mnoho důstojníků a odnesli si plukovní vlajku. Jeden voják (Katalina) je však začal pronásledovat, probojoval se až k náčelníkovi a zabil ho. Sebral vlajku a bez ohledu na četná zranění se dokázal probojovat zpátky. Když dorazil, měl na svém těle tři indiánské šípy. Díky tomuto odvážnému činu mladíka povýšili na poručíka, i když mu ještě nebylo ani dvacet. Zpátky ve městě v jednom hráčském doupěti nařkl mladý poručík jiného důstojníka, že podvádí. Ten ho odvlekl k radnici, ale poručík mu vlepil facku a utekl. O několik hodin později asistoval jako sekundant při souboji mezi dvěma důstojníky. Po prvním výstřelu byl poručíkův přítel mrtev, a tak se v afektu mladík vrhl na soupeře a jeho sekundanta a oba je zabil. Zjistil však, že jeden z nich je jeho bratr. Byl otřesen a uchýlil se do františkánského kláštera, který stál poblíž. Guvernér zuřil a vypsal na jeho hlavu odměnu. Jeden přítel mu ale do kláštera propašoval peníze a koně a tím mu dovolil uprchnout do hor a po čase do Argentiny. Tady se nechal zapsat do ozbrojené domobrany a spřátelil se s jedním seržantem. Potloukali se spolu po argentinském venkově a vyváděli takové věci, až guvernér došel k závěru, že jsou nebezpečnější než sami zločinci, které původně měli stíhat. Když zas poručíkovi hrozila šibenice, podařilo se mu uprchnout do města Guamanga v Peru. To bylo v roce 1620. Ve městě se poručík zase zapletl do nějaké šarvátky, tentokrát na náměstí před katedrálou. Uviděl ho biskup a zatáhl ho do chrámu, zamkl a nařídil mu přinést večeři. Pak ho ale zpovídal tak dlouho, dokud se mu voják nepřiznal, že je ve skutečnosti žena a jmenuje se Katalina. Taky že válčila, hrála hazardní hry a vraždila. Biskup tomu nechtěl uvěřit, tak Katalina souhlasila, že se nechá prohlídnout od jeho kuchařky. Ta užasla stejně jako biskup, když zjistila, že před ní stojí skutečně žena a ještě k tomu panna (to dělala ta kuchařka asi hloubkovou prohlídku, jak jinak na to mohla přijít?). Biskup umístil Katalinu do ženského kláštera a jakmile po třech letech došly ze Španělska zprávy potvrzující její totožnost, mohla odejít. Vydala se na pouť do Říma, na které jí oloupilo devět ozbrojených mužů, takže musela i žebrat. Král byl natolik unešen jejím příběhem, že jí finančně vypomohl. Papež Urban VIII se také nechal unést a Katalina u něj strávila několik týdnů v přepychových palácích.