Minulý týden jsem si spolu s kamarádkami odbyla svoji tiskovou celostátní premiéru. Byla jsem z celé věci povážlivě nervózní. Minulý týden jsem si spolu s kamarádkami odbyla svoji tiskovou celostátní premiéru. Byla jsem z celé věci povážlivě nervózní. V pravém slova smyslu premiéru v médiích jsem měla už loni v květnu, kdy jsem svůj příběh sdělila do středočeského vydání Deníků Bohemia. Trochu zkreslený příběh s fotkou a s ne zrovna povedeným titulkem se ocitl na titulní stránce. Musím říct, že tento počin byl plánován jako podpora mého "comming outu". Článek v našem okresním městě rozhodně neušel pozornosti, i když v plné síle svého obsahu na lidi dopadl až později, což mi bylo vyčítáno stran vedení naší společnosti. Nynější článek přinesl také spoustu nečekaných, vážných i veselých a v drtivé většině kladných reakcí. Byla jsem vcelku mile překvapena množstvím vzkazů, telefonátů, emailíků i SMSek, které mě oslovily. Za významnou považuji v první řadě reakci mé matky, která mi se slzou v oku a hlase sdělovala, že na její podporu se skutečně můžu spolehnout. Celkem dobrý dopad měl článek i na lidi z mého rodiště, z malé obce na okrese Nymburk. Nejen, že se náklad Květů během pár hodin rozebral a nedočkal se tak remitendy jako jindy, ale lidé začaly směrem k mé sestře sdělovat své pocity a slova podpory. Prý to asi nebude tak jednoduché a lehkovážně nemorální jednání, jak si mysleli. Tak jsem se stala den ze dne na naší vsi z "úchyla a buzíka" prostě Radčinou ségrou z Kolína. To je dost pozitivní. Široká část mého příbuzenstva se tichou poštou poinformovala o článku a ještě 6 dní po vydání Květů č.3 sháněly marně výtisk. Prostě celkem mě to celé překvapilo. Nevím, jaké dopady mělo zviditelnění sebe v médiích na jiné kolegyňky a kolegy, ale pro mě osobně to splnilo svůj účel a jsem nadmíru ráda. Proto chci říct, nebojme se osvětlit normálnost našich zvláštních životních kliček. Pokud k tomu zvolíme Seriózní tiskovinu či pořad a pokud si dáme záležet na autorizaci svých slov a jiných projevů, nemůžeme nic zkazit. Řeči o tom, že ten či onen (event. ta či ona) není zrovna typickým příkladem jsou zcestné. Každý z nás je hlavně typickým příkladem sebe sama. Proto odhoďme zábrany a předsudky a bez přetvářky do toho. Jen se nesnažme mluvit za někoho jiného.!!