Když jsem si v práci prošla comming outem, zdálo se všechno v pořádku. Nezaznamenala jsem žádné negativní reakce, i když jsem věděla, že jsou kolegové a možná i kolegyně, mající s mojí změnou problém. Brala jsem to tak, že je to jejich problém a já se tím nemusím zatěžovat. Šťastně jsem si užívala pozitivní účinky hormonů. Pak začaly bohužel přicházet ty stinnější stránky věci. Když jsem si v práci prošla comming outem, zdálo se všechno v pořádku. Nezaznamenala jsem žádné negativní reakce, i když jsem věděla, že jsou kolegové a možná i kolegyně, mající s mojí změnou problém. Brala jsem to tak, že je to jejich problém a já se tím nemusím zatěžovat. Šťastně jsem si užívala pozitivní účinky hormonů. Pak začaly bohužel přicházet ty stinnější stránky věci. Po 20ti letech mě skolila chřipka a tak jsem ulehla na lůžko. Začaly problémy se svaly. Vážně asi měknu. To by nebylo zdaleka to nejhorší. Přeci jen to beru jako průvodní znaky mé přeměny. Když se začnu ládovat ženskými hormony, nebudu očekávat, že ze mě bude kulturistka. Koneckonců nebyla ani před tím. Doba kdy jsem pravidelně navštěvovala posilovnu je už hodně vzdálená. Co mě pobouřilo je snaha některých mých kolegů a možná i kolegyň, zničit mě. Prohlašují a to dosti hlasitě, že jsem „LEMPL“. Uznávám, těžko se mohu sama hodnotit. Nic méně bych řekla, že můj pracovní výkon tím to nikterak neutrpěl. Lepší určitě nebude. Navíc nepředpokládám skutečný problém, právě v mém pracovním nadšení. Jednoduše jim nesedí moje přeměna. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě jediný rozumný důvod proč by jim to mělo vadit. Jich se to bezprostředně netýká. Není to nic co by je snad mohlo ohrožovat nebo dokonce poznamenat. Jak to tak vypadá nikdy se nemůžete zavděčit všem, ať děláte co děláte.