Uplynulý týden byl vcelku mdlý, samozřejmě až výjimky. Začalo to více méně nevinně na Milčiných narozeninách, kdy mi někteří přítomní televizní pracovníci říkali, že mají problém: jak dostat lidi zase na Václavák – tentokrát ne kvůli „nezávislosti“, ale kvůli tomu, aby se jim (v televizi) zvýšily platy. Můj argument, že dozajista mají vyšší platy než průměr i bez václaváku, vcelku akceptovali, a tak jsem myslela, že to je všechno jen dobrý fór krásně zapadající do vskutku příjemného prostředí internetové kavárny/restaurace U Rybiček. Uplynulý týden byl vcelku mdlý, samozřejmě až výjimky. Začalo to více méně nevinně na Milčiných narozeninách, kdy mi někteří přítomní televizní pracovníci říkali, že mají problém: jak dostat lidi zase na Václavák - tentokrát ne kvůli „nezávislosti“, ale kvůli tomu, aby se jim (v televizi) zvýšily platy. Můj argument, že dozajista mají vyšší platy než průměr i bez václaváku, vcelku akceptovali, a tak jsem myslela, že to je všechno jen dobrý fór krásně zapadající do vskutku příjemného prostředí internetové kavárny/restaurace U Rybiček. Neskutečné se ale stalo skutkem o dva dny později, kdy v novinách zveřejnili, že televizáci zase chtějí prachy navíc. Nechci do toho Milce nijak kecat, ale…nějak se mi to zkrátka nezdá. Jak trefně napsal kdosi v lidovkách, až bude mít rok čtrnáct měsíců, bude jejich požadavek na třináctý a čtrnáctý plat znít rozumně. Jako rozumný nápad mi přišla i vize nedělní vycházky s Píďou a Ždímou na slavný a pověstmi opředený Vyšehrad. Byl to ale omyl - fůra lidí a čehosichtivých turistů se tam rochnila v blátě a roztátý sníh během chvilky proměnil Píďu v takovou nevábnou, nicméně ohromně nadšenou kuličku bahna. Když jsme se pro formu párkrát koukli ze shora na Prahu - je to fakt pěkný městečko a teče tudy taková hezká říčka - odešli jsme raději do nedaleké malé a takřka rodinné vinárničky a tam jsme mimo jiné dospěli až k zajímavé diskusi o nutnosti či nepotřebnosti penisů. Brali jsme to ze všech stran a bylo to zajímavé. Dospěli jsme k závěru, že penis je fajn - a to člověk vlastně ani nepotřebuje mít svůj, důležité je, když má k nějakému přístup a může ho za svůj považovat…:)) zkrátka, čas od času je fajn, když se aspoň část lidstva dokáže ztopořit k nějakému (úctyhodnému) výkonu. Uznávám, že tenhle názor není v transkomunitě přijímán absolutně jednoznačně, ale…prostě si nemůžu pomoct. Ostatně, ani já ani vy bychom tady bez nějakého toho penisu nebyli, že? Když už jsme u transkomunity, trošku mě v posledních dnech mrzí, že nám nejspíš v Čechách zanikne Občanská demokratická aliance. Vždycky jsem měla radost z toho, že tranďáků je víc než členů ODA, a fakt, že ta politická partička přesto dokázala být nejen v furt v televizi, ale i v parlamentu a senátu, mi dodával jakýs takýs pocit naděje, že tam všude dolezeme jednou taky. Jakmile ale ODA zmizí, už se nebudu mít s kým v duchu poměřovat a můj vnitřní život zase jednou o nějaký ten drobek zchudne. Život je holt boj. PS. Víte, že ten slavný Horymír byl vlastně jen obyčejný lapka? PPS. Málem bych zapomněla: to Hitlerovo povídání o zmláceném transvestitovi jsem pro formu a pro jistotu bonzla lidem z Hnutí za svobodu a toleranci, kteří podobné věci monitorují a jdou po nich. Takže uvidíme.