Ženy ve státech Perského zálivu zaujaly ve společnosti postavení, o jakém jejich matky mohly jen snít. Západní představě, podle níž Arabka nemá tvář a její osud je plně v rukách mužských příbuzných, se smějí. Od skutečného vlivu v politických a hospodářských záležitostech států je však dělí ještě velmi dlouhá cesta. Ženy ve státech Perského zálivu zaujaly ve společnosti postavení, o jakém jejich matky mohly jen snít. Západní představě, podle níž Arabka nemá tvář a její osud je plně v rukách mužských příbuzných, se smějí. Od skutečného vlivu v politických a hospodářských záležitostech států je však dělí ještě velmi dlouhá cesta. Doby, kdy bylo arabským ženám upíráno vzdělání, jsou definitivně pryč. Mnoho jich má doktoráty, nezřídka získané na amerických nebo evropských univerzitách. V Kataru a Ománu mohou volit a být voleny do veřejných funkcí. V Kuvajtu jsou zastoupeny ve vládě a ve Spojených arabských emirátech či Saúdské Arábii na jejich bedrech spočívají velké podniky. Tento týden se ledy bortí i v Bahrajnu, kde se ženy účastní místních voleb jako kandidátky i jako voličky. Spisovatelka, novinářka a aktivistka za práva žen ze Saúdské Arábie Intisára Adžílová však upozorňuje, že realita má od toho, na co arabské ženy aspirují coby lidské bytosti, velmi daleko. "Každý, kdo má všech pět pohromadě, uznává, že mezi muži a ženami nejsou rozdíly. K našim vládám to bohužel zatím neproniklo," říká. Mnoho mužů ze států Perského zálivu stále nepovažuje ženy za rovnocenné. Nikde to do očí nebije víc než v Saúdské Arábii. Ženy zde mohou vlastnit podniky a vést univerzity, ale nesmějí sednout za volant automobilu, ani vycestovat ze země bez svolení příbuzného. "Je tam na ně pohlíženo jako na sexuální objekt a nikoli jako na skutečné lidi," tvrdí bahrajnská aktivistka Ramala Džavádová. Před odchodem z domu se Saúdské Arabky povinně halí do plášťů zakrývajících je od hlavy k patě a čelí trestům, jsou-li přistiženy v přítomnosti muže, který nepatří do rodiny. Do Poradní rady jsou jmenováni jen muži a v jediných volbách v zemi, při nichž se rozhoduje o složení obchodní komory, volí výhradně muži. Podle Adžílové tato fakta činí z poloviny populace království časovanou bombu. "Vláda je krutá. Dala nám vzdělání a nechala nás poznat svět a teď nás upaluje za živa. Chceme něčeho dosáhnout. Bůh nám dal určitá práva, ale muži z nás činí vězně, a to nemůže trvat věčně," říká. Ne všechny Saúdské Arabky jsou téhož názoru. "Volby jsou pro muže a ne pro ženy. Každý národ má vlastní tradici a volební princip je nám cizí, my to odmítáme," míní rijádská bankovní úřednice Núr Fajízová. Studentka Sara přizvukuje: "Ženy v politice, to je zásadně neislámská záležitost. A pro nás je islám to nejdůležitější." Přitom prorok Mohamed běžně svá rozhodnutí týkající se státu s manželkami konzultoval. Kuvajťanky jsou považovány za nejemancipovanější ženy v oblasti Perského zálivu. Emír Džábir Ahmad Džábir Sabah před třemi lety překvapil, když dal ženám právo volit členy parlamentu a také do něj kandidovat. Tehdy stoprocentně mužský zákonodárný sbor však jeho dekret odmítl. Rula Daštiová prohrála dva soudí procesy, v nichž se dožadovala volebního práva kuvajtských žen. "Nejprve říkali, že je to náboženská záležitost; teď tvrdí, že je to věc společenská a že společnost na ženy v politice není zralá. A kdy ten čas nastane, nikdo neřekl. Snad, až bude barel ropy za 50 dolarů nebo až budou mít všechny Kuvajťanky doktoráty?" táže se osmatřicetiletá žena. Vstup žen do politiky zablokovali ortodoxní stoupenci islámu také v Kataru, kde vláda v roce 1999 povolila ženám vůbec poprvé zasáhnout do místních voleb. Vysoký činitel ministerstva kolství v letácích označil katarského vládce a jeho manželku za nevěřící. Skončil ve vězení, kde si bez soudu pobyl dva roky a propuštěn byl jen s tím, že se už nebude ucházet o vysokou pozici. Arabky, které se pokoušejí dostat do politiky, nebojují jen proti předsudkům mužů, ale také žen. Většina Katarek se kandidatury ve volbách vzdala kvůli provokacím z řad mužských soupeřů a ty, které vydržely až do konce, nedostaly dost hlasů. Ženy je nevolily. Jednou z odvážných byla inženýrka Saba Asfúrová. Většina žen v jejím obvodu jí bez obalu řekla, že jí hlas nedají, protože je žena. "Byly velmi zdvořilé, ale nepustily mne do domu a odmítly mi pomoci při kampani. Říkaly, že se to nehodí," vysvětluje Saba. Snad největší překážkou vstupu žen do politiky zemí Perského zálivu je kmenová struktura společnosti, v níž zůstává pro veřejnost jen málo místa. S výjimkou Kuvajtu jsou zásadní rozhodnutí činěna neodvolatelně na nejvyšších místech. "Volby jsou v arabském světě fraška," shrnuje situaci Adžílová.