Ještě pod dojmem poslední skupinky MtF v Klimentské poliklinice bych ráda hodila na papír pár myšlenek, které, byla bych ráda, rozvinou nějakou diskusi. Opravdu nevím, cítím-li to tak sama, nebo snad je nás víc. Ještě pod dojmem poslední skupinky MtF v Klimentské poliklinice bych ráda hodila na papír pár myšlenek, které, byla bych ráda, rozvinou nějakou diskusi. Opravdu nevím, cítím-li to tak sama, nebo snad je nás víc. Jde o to, že pro pomoc nám, "novým holkám" pozvala Hanka Fifková slečnu Rinni, špičkovou vizážistku. Mám tu čest se s Rinni znát už dávno, považuji ji za fajn člověka, skvělou profesionálku, však jsem sama její um a dovednosti na vlastním obličeji dříve vyzkoušela. Nechci tedy, aby některé myšlenky byly chápány jako výpady proti ní. To určitě ne a jak ještě jednou zdůrazňuji, jejích lidských i profesních kvalit si velice vážím. O co tedy jde? Rinni sama přijala pozvání hlavně z toho důvodu, aby poznala podstatu transsexuální menšiny a aby dle svých schopností pomohla. Dá se tomu věřit i proto, že její neevropská (ale sexy) vizáž ji dala pocítit rasismus v naší demokratické zemi. Myslí to upřímně, ale je bohužel ovlivněná prostředím filmu, reklamy a modelingu, kde tráví většinu svého času. Zkrátka a dobře, život který vedu (většinu dne v kanclu to za pár tisíc, po večerech příležitostné přivýdělky) mi tak nějak stačí k tomu, abych poplatila nájem, peníze na syna a nakoupila nějaké jídlo. Pochopitelně se chci i líbit, ale nemám na to až tolik času a prostředků. Chci říct, že jsem v dobách, kdy jsem začala žít skutečně v ženské roli přišla na to, že život není jen návštěva kosmeťáku, kadeřnictví, zlatnictví a butiků. Jednak na to většina žen nevydělá a jednak na to prostě není čas. Tam, kde je 100% image pracovním nástrojem (modeling, divadlo, film,..) chápu desítky tisíc vynaložené na desing jako oprávněné, ale u většiny ostatních?? Zmínka o tom, že je dobré nakupovat jen opravdu kvalitní a značkové věci je pravdou jen částečně. Začne-li nové holka měnit svůj šatník, jistě sáhne pro levnější zboží u asiatů. Ruku na srdce, podívejte se na ulici a zjistíte, že nebýt vietnamských obchodníků, byli bychom národ nudistů. Mám za to, že upravenost a šmrnc je spíš než v značkovém oděvu a kosmetice v sebevědomí a ve schopnostech každé dívky dokázat z mála maximum. Kolegyně v práci jsou mi v tom příkladem. Pracuji ve firmě, kde se svoji desítkou tisíc měsíčně jsem jednou z nejlépe placených žen ve firmě a to jsem skoro nejmladší. Fakt, taková je realita pracujícího lidu. Měla jsem 4x možnost využít služeb profi vizážistky. Řeknu přímo, že každá odvedla maximum, výsledek nebyl marný, ale co naplat, když se v tom líčení necítím dobře. Spoléhám tedy na sebe, byť neumím tolik co ony. Největším prubířským kamenem naší celkové vizáže je přeci okolí. Neříkám nic nového, když řeknu že každá z nás si prošla obdobím "nežádoucí pozornosti". Jakmile ale naleznete vyrovnaný stav mezi tím, jak si můžete dovolit vypadat a jak by jste to chtěly, je vyhráno. Snažila jsem se u vizážistek zjistit paletu barev, která je k tipu mé pleti příslušná. Ani 2 z těch 4 profesionálek se neshodly. Metodou pokus-omyl na to přicházím sama, a občasná (teď už žádoucí:)) ) pozornost mě v tom utvrzuje. Naučila jsem se číst "babské" rady v barevných časopisech. Jakkoliv věřím v dobře míněné rady redaktorek, nedoporučuji vše z časáků kopírovat. Každá jsme jiná, každá máme jiné dispozice a každé sluší něco jiného. A to zdaleka neomezuji tuhle větu jen na "nové" ženy, ale na ženské pokolení obecně. Takže za podobné rady děkuji, ale na mě by salony a butiky nezbohatly. Naleznu si jednou za pár týdnů nějakou tu stokorunu a čas na návštěvu své kadeřnice, tu a tam zaskočím k asiatům, nějaké ty hodiny strávím v práci a malý čásek mezi tím si prostě užívám život, jaký jsem si vysnila. Byť to není život supr starr , ale život normální Jarči se všemi klady a zápory. Stále se zvětšující okruh mích přátel a kámošů různého věku a pohlaví dává za pravdu spíš mému názoru. A jak to cítíte vy ostatní?? Fakt jsem tak moc jiná, nebo je nás víc???