Vždy jednou do roka mě skolí zrádný chřipkový bacil a já pod vlivem všech těch léků a přírodních vitamínů ležím a potím se. Jediné spojení " ven" mi zajišťuje mobil a občasná návštěva blízkých. No popravdě, takhle pasivně jsem si svoji letošní chřipku rozhodně neužívala. Vždy jednou do roka mě skolí zrádný chřipkový bacil a já pod vlivem všech těch léků a přírodních vitamínů ležím a potím se. Jediné spojení " ven" mi zajišťuje mobil a občasná návštěva blízkých. No popravdě, takhle pasivně jsem si svoji letošní chřipku rozhodně neužívala. I pro mě byl minulý týden plný nevšedních událostí. Když hned v pondělí ráno dáváte auto do servisu a očekáváte ještě návštěvu plynaře, kvůli poruše na sporáku, nepovažujete den za ideální. Bohužel mechanik auto neopravil a plynař přijel také zbytečně. Tedy... sporák byl v pořádku, chyba se ukázala být na straně plynoměru a celé to bylo spojené s drobným únikem plynu u mě v bytě. Rutinní nahlášení poruchy vyvolalo poplach v plynárenské společnosti a během několika desítek minut vyráželo auto s majákem a plynaři k nám. Vše uvedli "bezplatně" do pořádku, jen "plynaři zasažené" části bytu připomínali situaci po náletu na Berlín!! To jsou ty naše služby. Byt jsem dlouho po jejich odchodu dávala do pořádku a zvažovala, mám-li to vyfotit a reklamovat jejich jednání!! Rozhodla jsem se, že ne. Přeci jen je mohu ještě potřebovat. Ustoupila jsem.... Zbytek odpoledne jsem strávila ve frontách na technický a řidičský průkaz. Tohle už bylo na stránkách TG.cz popsáno minule. Celkem pohodový pondělí. Úterý nepřineslo vcelku nic zaznamenáníhodného. Snad jen spoustu mích marných telefonátů směrem k endokrinologovi Weissovi ve věci vyzvednutí výsledků testu krve. Přeci se něco pozitivního najde. Konečně jsem se já, nerozhodná, rozhodla, ze investuji své peníze do apartního kabátu. Mám z toho radost... Středa se ukázala býti doktorskou. Nejprve návštěva logopedie v Žitné ulici. Kdo tam chodí, ví, jak je nepříjemné ohlašování se u okýnka uprostřed plné čekárny. K mé smůle jsem musela uvádět ještě na pravou míru nacionále. Minule jsem tam totiž byla ještě s klukovským jménem. Celá čekárna si mě "zrentgenovala", když jsem musela zřetelně a nahlas opakovat, že mě tam mají pod starým, KLUKOVSKÝM jménem! Během čekání jsem se snažila uhádnout, zda-li mě osloví PANE, nebo PANÍ? Překvapili mě SLEČNOU...!! Další lékařská štace byla u Dr.Weisse na endokrinologii. To už se ke mně připojila kamarádka Andrea Pajdarů. Krom zvídavých pohledů asi tuctu "žákyněk", které byly v téhle nemocnici na praxi se nic nestalo. Zlatým hřebem dne však byla skupinová terapie skupinky holek č.1 u Hanky Fifkové. Sešla se nás tam celá stará známá banda. Nových tváří bylo minimum, více však neznámých názorů. Po začátku nudná debata vzala náhle směr k tématu: Když po operaci nebudu "kočka", nejdu do toho, protože nejsem trans. S tímhle názorem teda skutečně nejste!! Někdy se člověk nestíhá divit, jaké názory mohou sdílet i lidé "od nás"!! Po skončení skupinky se obvykle společnost ubírá někam "na kafe". Bohužel si už delší čas všímám onoho rozkolu, kdy ta nechce mluvit s tamtou atd.. . Výsledek je ten, že nedržíme pohromadě a názorové rozkoly nabírají na intenzitě. Dobře nám tak!! Odpoledne jsem ještě jela s Andreou do redakce MONA, kde nám předali originály fotek pro nnovinový článek. Ignorace nejvyššího kalibru byla, když slečna recepční zjišťovala, koho má ohlásit. Kamarádka řekla:" Andrea Pajdarů, prosím..." no a ona blonďatá bytost poslala nezkreslenou informaci telefonem dál. "Je tady nějakej pan Pajdar"!!! -beze slov- Čtvrtek ráno jsem si měla spolu s kámoškama užívat svých "15 minut slávy". V časopise Květy vyšel článek s fotkama, kde jsme vylíčily své životní peripetie. Reakcí bylo mnoho. Osobně, telefonem, emailem i SMSkami. A celkem vyjadřovali podporu. Snad nejpozitivnější byla reakce lidí z okolí mé sestry Radky. Celé to nastudovaly a přestala jsem pro ně být "úchylák, buzík.." ale prostě Radčina ségra z Kolína!! Ať žije veřejné mínění!! Pak jsem šla k obvodní doktorce s nachlazením. Dobrá rada všem, informujte o své situaci obvodního průběžně. Já to neudělala a tak to byl šok. 10 minut ordinovaly, 20 minut opravovaly nacionále, 40 minut vyzvídaly a dalších 15 minut mi vyjadřovaly podporu!! Ale jinak pohoda. Dokonce v nabité čekárně zaujaly více barevné časopisy (včetně Květů) než já osobně!! V podvečer jsem pak stihla ještě zajít se Zuzkou a synem Jéňou k zápisu do ZŠ. Je to neuvěřitelné, jak děti rychle rostou a jak nikomu evidentně nevadily dvě ženy, vedoucí svého syna k zápisu!! Zbytek týdne jsem strávila většinou doma a odepisovala na SMSky. Zpestření přinesla jen návštěva krejčovského salónu s úpravou rukávů nového kabátu. Holt mám ruce vytahané od práce. Mistr jehly se choval víc než mile a několikráte mě svlékal a oblékal do kabátu. Nikdy se neopoměl nějak otřít o mě!! Jeho milé jednání mi dost vadilo. Jsem zvědavá, jak se zhostí díla. Volné pokračování zas někdy.............