Když jsem byla vloni oslovena mladou půvabnou slečnou, jestli bych se nechtěla aktivně podílet na průběhu doprovodného programu Transgender ME, pořádaného v rámci Prague Pride, trochu mě to překvapilo. Dostala na mě kontakt, už si ani nevzpomínám od koho. Nemusela tehdy moje extrovertní já dlouho přemlouvat. Přišlo mi to jako skvělý nápad, jak dát okolnímu spíše „teplému“ světu vědět o naší „komunitě“.

Na první schůzku tehdy dorazila i s kolegou, který se také podílel a podílí na organizaci. Trochu jsem si posteskla, že „naši“ akci organizují heterosexuální žena a homosexuální muž. Teď to bude střelba do vlastních řad. Jako vždy naše aktivity končí u klávesnice na anonymním chatu za zavřenými dveřmi a nebo v „lepším“ případě kecáním u piva.

To nemluvím o „nové“ generaci, které jako by došel dech, přestože nás staré páky před lety poslala do nuceného předčasného tranďáckého důchodu. Vážně byl předčasný, poslední dva roky na GLBT scéně to více než dokládají.

Minulý rok resp. natřískaný sál NODu mě přesvědčil, že má smysl něco pro osvětu dělat. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že další rok v o kus větším sále bude opět plno a mě opět vytáhnou k aktivní účasti. Docela se těším na třetí ročník. Kdoví čím organizátoři překvapí tentokrát. Jenom mě nenapadá čím bych mohla já ;)