Přišly prázdniny a naše matička Praha se neuvěřitelně vylidnila. Školáci mají studijní volno a pracující se těší na dovolenou. Takže celoroční šrumec vystřídal až nezvyklý klid. Skoro by se člověku chtělo brečet, ale k tomu rozhodně není důvod. Když chcete, vždycky si zábavu najdete, a tak jsme se rozhodly, že vyrazíme do Kolína. Přišly prázdniny a naše matička Praha se neuvěřitelně vylidnila. Školáci mají studijní volno a pracující se těší na dovolenou. Takže celoroční šrumec vystřídal až nezvyklý klid. Skoro by se člověku chtělo brečet, ale k tomu rozhodně není důvod. Když chcete, vždycky si zábavu najdete, a tak jsme se rozhodly, že vyrazíme do Kolína. Jak Monča výstižně podotkla, uděláme "výjezdní zasedání". Vše to začalo o týden dříve. Jela jsem si svým Škodilakem a najednou se začal motor vařit, nicméně se tam dojet podařilo, jsem přeci holka šikovná, ale na zpáteční cestu jsem se už bohužel nevydala. To ale předbíhám událostem. Seděly jsme s Blackie a naší hostitelkou na zahrádce příjemného motorestu před Kolínem. Klábosení o ženských věcech nám šlo jako vždy dobře. Koneckonců v tohle jsou tři ženské nepřekonatelné. Obsluha si na nás "zvykla" a zvědavé pohledy od sousedních stolů postupem času také řídly. Pak jsme se přesunuly do jedné vinárny, znovu usedly na zahrádku a čekaly na Moničina spoluhráče z kapely. "Dědek dorazí se svojí přítelkyní," říkala Monča. Čekala jsem postaršího člověka rockového vzhledu a byla jsem mile překvapena, když přišli a Dědek alespoň symbolicky zastoupil mužskou část. Nevypadal vůbec jako rocková vykopávka. Zábava plynula a účet se plnil. Nakonec jsme v bujaré zábavě zůstaly až do zavíračky. Při placení začala teprve ta správná "sranda". Jak jsem se později dozvěděla, ujala se ho přímo majitelka. I další informace mě poněkud zaskočily. Tato na místní poměry poměrně luxusní vinárna se nechová ke svým zákazníkům příliš slušně. Na konzumačce se vám mohou objevit nějaké ty čárky navíc. To se stalo i Monice. Navíc byla majitelka natolik neomalená, že Moniku oslovovala "PANE". Svůj omyl, na němž si dosti tvrdošíjně stála, vzdala až když ji Monča odvětila naprosto stejným oslovením. Musím uznat, že to bylo od Moniky nečekané, ale rozhodně to splnilo účel. Tento způsob jak se nedat, mě zaujal. Hodněkrát jsem přemýšlela, jak upozornit lidi, že se pletou. Nadměrnou konzumaci a naší reklamaci majitelka neuznala. Odešli jsme poněkud rozčarováni. Co se dá dělat ? Osobně by mi přišlo pod úroveň dohadovat se dál o dvě sklenky vína. Mám možnost si vybrat kam půjdu a kam ne. Rozhodně mě už v této vinárně více neuvidí. To je v Praze naprosto bez problémů, ale v menších městech jako třeba Kolín je to poněkud větší problém -- není tam tak velký výběr. To se netýká jen kvality podniků, ale i jejich otvírací doby. V této ne příliš pozdní hodině jsme už na žádný rozumný podnik nenarazili. Co nás ale vřele přivítalo, bylo Moničino království. Bohužel další den byl pracovní a tak jsme jejího pohostinství příliš dlouho nevyužili. Odjezd se mi začal komplikovat nemohoucností autobaterie, čemuž bohužel nepomohlo ani tahaní po Kolíně. Nakonec jsme se rozhodly nechat auto odstavené na benzínovém čerpadle a ráno odvézt do servisu. Jenže s autem jsem strávila na benzínce noc i já. Naštěstí jsem vyrazila oblečená sportovně a tak jsem nemusela vedle nepohodlí, které vám osobní auto může poskytnout, řešit problémy s minisukní. V servisu zjistili, že to bude závažnější než se mohlo na první pohled zdát a já musela odjet vlakem. Následné kroky se protáhly skoro na týden než jsem si mohla jet pro svého čtyřkolového miláčka. Při této příležitosti jsme podnikly další "Výjezdní zasedání". Naší původní trojku rozšířila ještě Viky, která to neměla do Kolína daleko. Vždycky mě potěší, když poznám novou tvář. Ráda samozřejmě vidím i ty, jak Terka napsala, "profláklé".