Ženatá Ženatá Poprvé jsem se potkala, to v útlém bylo věku Ve snu zástěrku dostala… To bylo pláče, jeku! Ne, že bych ji snad nechtěla, však ve školce – co řeknou kluci – no, prostě jsem se styděla, vždyť v tepláčcích tam chlapci musí! Proběhla školní docházka a čí to byla vina – mne netrápila otázka – byla jsem prostě jiná A jak puberta sílila, já stále více čouhala a z obleku jsem šílela, když měla jsem jít do „gala“ Mně líbily se dívky a líbí se mi dosud Buď za to Bohu díky, že v tom mám dobrý osud! Já zapřela se pro rodinu, kterou jsem tolik chtěla Teď jako žena jistě zhynu a budu mužem – celá! Nějaký čas mi fungovalo to amatérské divadlo; ženu stále víc trápívalo… Až konečně ji napadlo, že s bláznem tráví svoje žití a už s ním dále nechce být Mně nechá holé živobytí, vezme si dceru, kočku, byt Když naši dceru měla s lesbou, teď pravdu říct už můžem, zda zamyslela se nad sebou, měla-li by jí s mužem… Sama má „mužské“ rozhodnosti, sžíravě věcné myšlení Žít s chlapem v „ženské“ oddanosti to pro mou ženu moc není Tak v pokrytecké společnosti, která nás nutí od mala podrobit duši fyzičnosti, rodina na frak dostala.