Jerzy Kosinski býval jednou z největších nadějí americké poválečné literatury. Svůj život ukončil v roce 1991 v New Yorku, ve vaně, s igelitovým sáčkem přes hlavu a žaludkem plným barbiturátů - spolehlivý způsob sebevraždy. Jerzy Kosinski býval jednou z největších nadějí americké poválečné literatury. Svůj život ukončil v roce 1991 v New Yorku, ve vaně, s igelitovým sáčkem přes hlavu a žaludkem plným barbiturátů - spolehlivý způsob sebevraždy. Pravdou je, že u nás ho známe hlavně jako autora románu Byl jsem přitom, a ten zase známe hlavně díky vynikajícímu filmu Hala Ashbyho, který byl podle knihy natočen, s Peterem Sellersem v hlavní roli. Vzpomínáte? Byl to příběh zahradníka Chance, který byl úplný blb, ale říkal věci, které ostatní považovali za mimořádně moudré (asi jako třeba naši politici…:-) Ostatní jeho díla jsou ale jiná. Kosinski, o němž dokumentární film onehdy uvedla i Česká televize, tvořil zajímavě, a to natolik, že je vlastně těžké shrnout, o čem že to vlastně psal. Jedním z témat, které se ale opakovaly nejčastěji, byla jeho posedlost transsexuálkami. Pojímá je ryze sexuálně a jeho hrdinové s nimi často zažívají milostné hrátky. Čtenáři se ale nedostane nějakého sympatického popisu transsexuálek, jako třeba v Irvingově Světě podle Garpa. Translidé jsou u Kosinského pojímáni jen jako objekty sexuální touhy. Třeba v románu Kroky (Steps) sebere bezejmenný hrdina na ulici statnou ženu, z níž se vyklube jen silně zmalovaný muž, nicméně k aktu nakonec stejně dojde. Ve Schůzce naslepo (Blind Date) už jsou protagonisté vykreslováni dokonaleji. Hrdina George Levanter se až po uši zamiluje do krásné středoevropanky, která je v posteli mnohem zdatnější, než ostatní ženy, nicméně odmítá přímý pohlavní styk, protože prý má nějaké zdravotní problémy. Až teprve jeden známý Levanterovi vysvětlí pravý důvod "zdravotních problémů", ale to na jeho fascinaci nic neubírá. Kosinski se transsexuálkami zabývá i v dalších dílech, ale vždy je -- bez ohledu na jejich krásu a přitažlivost -- považuje za předělané muže. Ačkoli se dá soudit, že většina jeho děl vychází alespoň z části z jeho osobních zážitků, není známo, zda měl někdy opravdu nějaký vztah s transsexuály. Co je ale jisté, fascinovaly jsme ho. Česky vyšel Kosinského román Nabarvené ptáče (Painted Bird), který se (bohužel?) nezabývá sexem a transsexem, ale jeho dětstvím ve válečném Polsku. Už v roce 1966, kdy vyšel v Americe, vyvolal silné kontroverze a některé jeho pasáže měly být podrobeny cenzuře. Román se totiž v podstatě zaobírá jen "brutalitou, pověrami a perverzí" rolnictva, vesničanů a všedních měšťáků a schopností člověka páchat nejneuvěřitelnější krutosti. A tak ho lze pro navození dokonale příjemné depresivní nálady jen a jen doporučit.