Listina základních práv a svobod zaručuje, že každý má právo vlastnit majetek. Problémy jsou s jeho používáním, protože jeho uživatelé nechtějí být ve svých právech nijak omezováni. To se týká i mobilního telefonu. Listina základních práv a svobod zaručuje, že každý má právo vlastnit majetek. Problémy jsou s jeho používáním, protože jeho uživatelé nechtějí být ve svých právech nijak omezováni. To se týká i mobilního telefonu. Vlastnická práva všech vlastníků mají stejný zákonný obsah a ochranu. Každý je tedy oprávněn v souladu se zákonem majetek získat, držet a nakládat s ním. Disponovat se svým majetkem je jedním ze základních atributů vlastnictví. Užívání vlastního majetku lze omezit zákonem. Určité omezení lze opřít i o dobré mravy a etiku. Pokud jde o mobilní telefon, nebývají právní problémy při jeho získání, neboť koupě, dědění a dar jsou dostatečně právně upraveny. Problémy jsou s jeho používáním, protože uživatelé nechtějí být při užívání mobilního telefonu ve svých právech nijak a nikým kráceni a jakákoliv omezení berou jako hrubý zásah do svých vlastnických práv. Okolí zase často vnímá užívání mobilu jako rušení svého soukromí, což také kvalifikuje jako zásah do svých svobod a práv. Uživatelé mobilního telefonu hájí svá práva Listinou základních práv a svobod s tím, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá, a poukazují na to, že žádný v současnosti platný zákon konkrétně nezakazuje používání mobilního telefonu. Ti, které mobil ruší, se odkazují na ustanovení Listiny, kde je uvedeno, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých. Tyto problémy se často vyhrocují při používání mobilních telefonů ve zdravotnických zařízení při poskytování zdravotní péče. Ve zdravotnických zařízeních, kde používání mobilnich telefonů může ohrozit činnost některých diagnostických a nebo léčebných přístrojů, jsou uživatelé mobilních telefonů upozorněni na zákaz používání mobilu. Tento zákaz je vyvěšen na viditelném a přístupném místě. Zpravidla se to týká oddělení ARO, JIP a oddělení zobrazovacích metod. Zákaz oprávněně vychází ze skutečnosti, že chybnou činností přístrojů vlivem používání mobilního telefonu v jejich blízkosti může být ohroženo nebo poškozeno zdraví, v krajním případě i život pacientů. Listina základních práv a svobod stanovuje, že každý má právo na ochranu svého zdraví. Zdravotnické zařízení zákazem používání mobilního telefonu v některých provozech chrání zdraví a život pacientů, kterým je zde poskytována zdravotní péče. Občanský zákoník stanovuje, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí. Majitel mobilu je tedy ze zákona povinen ve vyhrazených prostorách zdravotnického zařízení mobil vypnout, a tak předejít možným škodám na zdraví. Zdravotnické zařízení je povinno na tuto skutečnost uživatele mobilu jasně a zřetelně upozornit. Při nedodržování zákazu používání mobilního telefonu ve vyznačených místech zdravotnického zařízení pak lze uživatele mobilu volat k odpovědnosti a uložit mu sankce podle závažnosti činu a vzniklé škody podle paragrafu 49, zákona č. 200/1990 Sb., v platném znění o přestupcích (pokuta) nebo v závažnějších případech způsobené škody na zdraví pacientů podle paragrafu 223 nebo 224 trestního zákona (odnětí svobody, peněžitý trest). Větší problémy vznikají při hospitalizacích na pokojích standardní nebo následné péče, kde sice lze mobilní telefon bez většího rizika používat a kde není stanoven zákaz jeho užívání, ale kde dochází ke vzájemným kolizím mezi pacienty, kdy jeden pacient nebo jeho návštěva mobilní telefon používá často, někdy i ve večerních i nočních hodinách, a jinému pacientovi to vadí. Ten se dovolává Kodexu práv pacienta, kde je stanoveno, že v průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Uživatel mobilního telefonu by měl, stejně jako zdravotničtí pracovníci, respektovat oprávněné požadavky ostatních pacientů na klid a soukromí, zejména pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav. Zdravotnické zařízení musí v zájmu ošetřovaného pacienta, určité podmínky zajistit. Požadavek pacienta na klid a pohodu běhen hospitalizace je požadavek oprávněný. Věc lze řešit v souladu s domácím řádem zdravotnického zařízení, kde je stanovena hodina nočního klidu, po které by již na nemocničním pokoji mobil používán být neměl, pokud to ostatním pacientům na pokoji nebo i chodbě vadí. Porušování domácího řádu lze řešit napomenutím, které provede ošetřující lékař, případně primář oddělení, nejsou však námitky ani proti tomu, pokud spor nejprve řeší službu mající sestra, případně staniční nebo vrchní sestra. V krajním případě je věc řešena umístěním pacienta na jiný pokoj. Časté i nevhodné používání mobilního telefonu však nemůže být důvodem k ukončení hospitalizace pro nedodržování léčebného režimu a porušování domácího řádu. V lůžkovém zdravotnickém zařízení je pacient při přijetí poučen o tom, že větší sumu peněz, zpravidla je to finanční částka převyšující 500 Kč, a další cenné předměty má uložit v trezoru zdravotnického zařízení. O tomto poučení je v chorobopise učiněn písemný záznam podepsaný pacientem. Pokud se tak stane, nese za uložené věci plnou odpovědnost zdravotnické zařízení. Mobilní telefon, jehož cena se pohybuje v tisícových částkách, lze oprávněně zařadit mezi cennosti. Ty by měl při hospitalizaci pacient uložit do trezoru zdravotnického zařízení. Zdravotnické zařízení nemůže odmítnout převzetí mobilního telefonu do úschovy a zbavovat se odpovědnosti s tím, že mobilní telefon je věc osobní potřeby, ale musí mobil převzít do úschovy kdykoliv během hospitalizace, pokud o to pacient požádá. Zdravotnické zařízení se nemůže v tomto případě jednostranným prohlášením zbavit odpovědnosti. Pokud se však pacient sám i po poučení, že cennosti má uložit v trezoru, rozhodne, že si mobil u sebe ponechá, nebo když je mu po příjmu k hospitalizaci přinesen dodatečně, nemůže zdravotnické zařízení za něj nést odpovědnost a v případě ztráty škodu nemůže a nebude hradit. Občanský zákoník stanovuje, že provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků ubytovatele. V případě přijetí pacienta do lůžkového zdravotnického zařízení, jehož zdravotní stav je takový, že vyžaduje ihned hospitalizaci na oddělení ARO nebo na JIP, kde je používání mobilního telefonu zakázáno, převezme sestra mobil a uloží ho do trezoru jako cennost. Mobil pak předává proti podpisu pacientovi při propuštění do domácí péče nebo při překladu na standardní lůžko, pokud o to požádá. Podobně se postupuje při překladu pacienta ze standardní ho lůžka na ARO nebo JIP. Mobil se ukládá do trezoru. V případě ztráty vzniklou škodu hradí zdravotnické zařízení, které se pak může hojit ve výši čtyř a půl násobku platu na zaměstnanci, který škodu způsobil svojí nedbalostí. Při úmrtí pacienta je zpravidla mobil předáván proti podpisu pozůstalým spolu s ostatními osobními věcmi. Tento postup je upraven ve vnitřních předpisech jednotlivých zdravotnických zařízení. Autor: MUDr. JUDr. Lubomír Vondráček