Chci bojovat za změnu přístupu ve společnosti k identifikaci pohlaví. Cítím, že se nemohu vejít do role ženy ani muže, ale mohu být přitom velmi svobodná ! Proto, že když přestanete rozdělovat, dělit na nějaké celky vyjde Vám, že je kolem Vás okolo víc prostoru a nezavíráte se jen do poměrů, které Vám pořád někdo "strká" před čelo - bohužel mnohdy neví ani proč, (protože to tak dělají všichni), hm to si říkám musím vyjít do boje. Není možné se ještě dnes utápět v naději, že na zemi přežijí jen muži a ženy a přitom skrývat fakt, že různorodé "rody" psychického pohlaví existují celkem běžně jen se o nich nemluví, tak akorát za zavřenými dveřmi v panelácích bytovkách či v autech a na chodnících. Chci bojovat za změnu přístupu ve společnosti k identifikaci pohlaví. Cítím, že se nemohu vejít do role ženy ani muže, ale mohu být přitom velmi svobodná ! Proto, že když přestanete rozdělovat, dělit na nějaké celky vyjde Vám, že je kolem Vás okolo víc prostoru a nezavíráte se jen do poměrů, které Vám pořád někdo "strká" před čelo - bohužel mnohdy neví ani proč, (protože to tak dělají všichni), hm to si říkám musím vyjít do boje. Není možné se ještě dnes utápět v naději, že na zemi přežijí jen muži a ženy a přitom skrývat fakt, že různorodé "rody" psychického pohlaví existují celkem běžně jen se o nich nemluví, tak akorát za zavřenými dveřmi v panelácích bytovkách či v autech a na chodnících. V běžném životě lze najít nesmyslné oddělky a hráze budované mezi mužem a ženou. Velkým příkladem jsou i veřejné záchodky, které hned na dvěřích říkají "panáček" vpravo "paneneka" na levo. I tento společenský počin je nedemokratický. Za normálních okolností se přece stýkáme všude a ne rozděleně. Potom máme mít víc tolerance k sobě na vzájem a víc lásky ? Ne, už záchodky nás rozdělují a odstraňují svobodnou komunikaci založenou na bezbarierovém svobodném přístupu k jakýmkoli informacím. Cítím, že když jsem tlačena mojaritou společnosti k pohlaví, které jsem si změnila operací není to vždy pro mne "to pravé ořechové". Cítím se být jiná (řekla bych, že multikulturního psychického pohlaví) volná - to jsem chtěla být vždy a nějak se mi to nedaří ani po vysněné operaci. Biologie - fyziologie je jedna věc, ale duše Vaše duše je věc křehčejší než "míšenský porcelán". A tak se sama u sebe dnes setkávám s určitým tvarem a psychickými touhami po poznání několika variant, které by mi byly asi nejbližší. Nechci být žena ani muž ! Chci jen žít a vidět zelené nebe pod sebou a modré nad sebou. A tady se vkrádá otázka: Proč jsem si nechala změnit pohlaví, když dneska můžu být i na holky ? ... A proč jsem tuto "káru života" vůbec podstupovala ? Já Vám velice ráda odpovím, pro možnou svobodu charakter života a pocit minimálně trojrozměrného cítění zkrátka mě nestačí jen dva pocity protkané mužem nebo ženou, ale chci víc, chci poznávat a zatím se mi to daří pokud se nenechám zvyklat společenským kláním ve prospěch jen mužského či ženského pohlaví ! V myšlení nejsou jen dvě formy, dle mých zkušeností mám v hlavě více forem, jen s tím rozdílem, že je dokáži využít v různou dobu. Chtěla bych se vzepřít otázkám medicíny, biologie ta nemá řád na rozum, ale ráda budu poslouchat ten vlastní - budu se cítit jak chci a nesmí mi nikdo v tom bránit či mě ponižovat, aneb stavět do role méněcennosti. To všechno bych chtěla postavit k otázkám a možnostem ve společnosti lidí - a dnes se ptám bude pro mne místo v dnes jen jednoduché a komformní společnosti - tedy málo kulturní a otevřené v otázkách psychické identity vlastního vnitřního pohlaví člověka ?