Natalija, drobná zelenooká dívka s tichým hlasem, opustila svoji chudou zemědělskou vesnici v postsovětské Moldávii v devatenácti letech na základě slibu, že bude pracovat jako servírka v Itálii. Po dnech cestování na korbě nákladního auta byla poslána do severoitalské Boloni. \"Tehdy jsem zjistila, že mě prodali,\" vypráví. Namísto prostírání stolů byla Natalija vysazena u místní dálnice, kde měla pracovat jako prostitutka. Bylo jí řečeno, že musí vydělávat, jinak bude bita holí, která byla výstražně vystavena v obývacím pokoji jejího majitele. Natalija, drobná zelenooká dívka s tichým hlasem, opustila svoji chudou zemědělskou vesnici v postsovětské Moldávii v devatenácti letech na základě slibu, že bude pracovat jako servírka v Itálii. Po dnech cestování na korbě nákladního auta byla poslána do severoitalské Boloni. "Tehdy jsem zjistila, že mě prodali," vypráví. Namísto prostírání stolů byla Natalija vysazena u místní dálnice, kde měla pracovat jako prostitutka. Bylo jí řečeno, že musí vydělávat, jinak bude bita holí, která byla výstražně vystavena v obývacím pokoji jejího majitele. "Neměla jsem doklady, ani přátele, neměla jsem žádnou volbu," vzpomíná nyní v jednom ze stovek domů bezpečí, které byly zřízeny v Itálii pro ženy, jež unikly ze spárů obchodníků s bílým masem. Nataliji, podobně jako tisíce žen z Albánie, Nigérie, Ruska a Rumunska, přilákala do západní Evropy vidina práce, ale nakonec byly nuceny až k deseti pohlavním stykům se zákazníky za noc, obvykle v autě. Některým ženám se podaří probojovat se zpátky ke svobodě poté, co zaplatí tisíce dolarů, které dluží svým zaměstnavatelům za cestu do Evropy. Ostatní musí odevzdávat všechny peníze svým pasákům. Když Natalija utekla poprvé, ujala se jí moldavská žena, která ji poté prodala zpět do otroctví. Šla na policii, aby udala své vykořisťovatele, ale oni ji poslali zpátky na ulici. "Policie mi řekla, abych vydělala peníze a vrátila se domů," popisuje. Po čtyřech letech strávených na ulici, včetně posledních měsíců plných strachu, kdy se ukrývala před svými pronásledovateli, narazila Natalija na Společenství papeže Jana XXIII., což je jedna ze 62 organizací pomáhajících sexuálním otrokyním v Itálii. Nyní žije s dalšími sedmi ženami v tajném domě bezpečí provozovaném touto skupinou na předměstí letoviska Rimini. "Mým snem je najít si práci, večer si uvařit večeři a jít spát s vědomím, že vstanu a ráno půjdu opět do práce." V Itálii je 50.000 až 70.000 prostitutek a téměř třetina z nich jsou nezákonné imigrantky, z nichž mnohé uprchly před hospodářskými a politickými problémy ve vlasti. Podle oficiálních údajů je v Itálii 4000 dívek a žen doslova sexuálními otrokyněmi, které jsou k prostituci nuceny, často násilím. Některé organizace, včetně náboženských skupin, ale tvrdí, že v zemi jsou desetitisíce žen nuceny vydělávat peníze poskytováním sexuálních služeb. Itálie, potýkající se s přílivem zahraničních prostitutek od 80. let minulého století, má přísné zákony o obchodování s lidmi. Místní parlament by měl schválit návrh úpravy, která by dále zpřísnila tresty pro kuplíře. Kritikové ale upozorňují na to, že zákony nejsou vždy dodržovány, a obávají se, že nový imigrační zákon navržený konzervativní vládou by mohl ohrozit úspěšné programy na rehabilitaci žen tím, že by ztížil získávání povolení k pobytu a k práci. Většina žen se nechce vrátit domů, protože se obávají hrozby mezinárodních gangů, které je do otroctví prodaly, a také odmítnutí ze strany rodiny a společnosti. Ve snaze zůstat v Itálii mohou ženy udat své pasáky policii, nebo se mohou obrátit na některou sociální organizaci uznávanou vládou, která dosvědčí, že byly "otrokyněmi" a poskytne jim ochranu. Policie však častokrát nebezpečí nevidí. "Říkají, proč by ženy měly trávit čas prostitucí, a deportují je nebo je pošlou zpět na ulici," tvrdí Gianpiero Cofano ze společenství papeže Jana XXIII. V roce 2000 bylo například v Itálii obětem sexuálního vykořisťování uděleno 300 povolení k pobytu, a to z celkem 480 žádostí. Ve stejném roce bylo zavražděno 22 prostitutek a hlavními podezřelými jsou pasáci z Albánie, Nigérie a Ruska, kteří v Itálii provozují obchod s bílým masem. Často spolupracují s místní mafií a prodávají také zbraně nebo drogy. Podle odborníků ztěžuje boj proti nucené prostituci korupce v policejních řadách - jak v Itálii, tak v zemích původu postižených žen. "Není pochyb, že já patřím mezi těch pár šťastných," říká sedmnáctiletá Albánka Dolor, kterou do Itálie v člunu přes Jaderské moře přivezl její snoubenec a přinutil ji k prostituci, když jí bylo 14. "Alespoň mě nikdy nemučili, ani nebili." Albánci jsou považováni za nejnásilnější překupníky, své oběti trestají pálením cigaretami na těle, vařícím olejem nebo odřezáváním prstů. Ženy mučí také nigerijské gangy, jejichž sexuální obchody řídí obvykle "bordelmamá". Tyto dámy vykonávají na ženy psychologický nátlak tím, že sbírají kadeře jejich vlasů a nehty a hrozí jim praktikami na způsob vúdú, pokud nebudou souhlasit. Podle Teresy Albanové z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) je nezbytné trvalé vyřešení hospodářské a sociální situace v zemi původu a realistická imigrační politika v zemi určení. "Je zde patrný jeden trend: dokud Itálie neotevře své hranice přistěhovalcům a neumožní jim práci na základě pracovního povolení, bude na ulicích stále více žen."