NEW YORK (Reuters Health) - Podle britských badatelů může být levorukost běžnější mezi transsexuály než v běžné populaci, naznačují, že tyto dva stavy by mohly mít společný vývojový původ. NEW YORK (Reuters Health) - Podle britských badatelů může být levorukost běžnější mezi transsexuály než v běžné populaci, naznačují, že tyto dva stavy by mohly mít společný vývojový původ. Podle Dr. Richarda Greena a Roberta Younga z Charing Cross Hospital v Londýně: "Byli mužští i ženští transsexuálové častěji nepravorucí" ve srovnání s netranssexuálními muži nebo ženami. Někteří badatelé se domnívají, že preference pravé nebo levé ruky může být určena prenatálním vystavováním mužským hormonům nebo androgenům v děloze. Green a Young poznamenávají, že preference plodu jedné ruky před druhou "byla pozorována již patnáctý týden těhotenství." Jedna teorie tvrdí, že toto hormonální vystavení má vliv na strukturální vývoj mozku, který později pomáhá určit, kterou ruku bude jedinec preferovat. Podobně, podle britských autorů, mnoho expertů uvažuje o tom, že homosexualita je spojena s androgenovou expozicí během vývoje plodu. A výzkum v minulosti naznačil, že strukturální rozdíly mezi mozky mužů a žen, právě tak jako homosexuálních a heterosexuálních mužů, se mohou objevit počátkem vývoje mozku. Všechny tyto úvahy vyvolaly "značnou nedávnou pozornost" k možnému spojení mezi preferencí pravé nebo levé ruky a sexuální orientací, poznamenávají Green a Young v prosincovém vydání Archives Sexual Behavior. Jejich studie 443 transsexuálů male-to-female a 93 transsexuálů female-to-male ukázala, že tito jedinci byli méně pravděpodobně výhradně pravorucí ve srovnání s "kontrolní" skupinou 284 dobrovolníků. Předložili jim šest každodenních úkolů - včetně stříhání, házení nebo psaní - kolem 48% netranssexualů řeklo, že úkoly vykonali pouze pravou rukou, ve srovnání s 44% ženských transsexuálů a jen málo přes 38% mužských transsexuálů. Dokonce když badatelé vzali v úvahu jen transsexuály, jejichž rodinní příslušníci byli výhradně pravorucí, tato asociace trvala. Ačkoli je možné, že změněné hladiny prenatálních pohlavních hormonů mohly hrát roli v tomto spojení, britský tým poznamenává, že mohly být zapojeny jiné vývojové faktory - jako matčina imunitní odpověď vůči plodu. Dr. Anne Lawrence, klinická sexuoložka ze Seattlu s většinou transsexuální klientelou souhlasí poznamenávajíc, že "vývojová nestabilita se mohla objevit v děloze, což není zrovna nutně spojené se střídáním hormonálního prostředí." A a co transsexuálové, kteří jsou výhradně pravorucí? "Jedna z věcí, kterou o transsexualitě víme je to, že se jinak vyvíjí u různých jedinců; toto naznačuje, že by mohla být více než jediná příčina," řekla Lawrence - sama transsexuálka - v rozhovoru s Reuters Health. "Je mnoho různých vlivů, o kterých se domníváme, že by mohly někoho ovlivnit vybrat si transsexuální řešení jejich životního dilema," řekla. Vývojové vlivy mohou hrát roli, ale nemohou nutně být "úplnou odpovědí." Domnívá se, že zkoumání lidské sexuality - včetně transsexualismu - je hodnotné z několika důvodů. Právě teď řekla, "opravdu nemáme pevnou teorii pro transsexuální orientování a vývoj pohlavní identity." A poznamenává, že jedinci také mají sklon lépe přijímat netradiční sexuální orientace, když se domnívají, že tyto preference mají své kořeny v biologii, zcela protikladně k nějakému druhu "volby." Nakonec dodala, že výzkum Greena a Younga by mohl ukazovat na možné způsoby, jak předcházet nebo léčit problémy s pohlavní identitou. "To je ovšem velmi diskutabilní," řekla, "a já nepřeberu stanovisko žádného lékařského týmu, kromě sdělení, že tato cesta není pro jednotlivce snadná - mnoho samotných transsexualů vám o sobě řekne, že by byli raději, kdyby svému stavu mohli zabránit." E. J. Mundell a Amy Norton Zdroj: Archives of Sexual Behavior 2001, č. 30, str. 565-574.