Pětadvacetiletá Nataša nepřetržitě potahuje z cigarety a zírá přitom do stropu. Šeptem přiznává vinu za smrt svého dvouměsíčního dítěte. Rozechvělým hlasem připouští, že její prvorozená dcerka zemřela vinou směsice drog a viru HIV kolující v jejích žilách. \"Byla jsem narkomanka,\" přiznává. \"Moje dcerka nepřežila. Zemřela po pouhých dvou měsících.\" Hluboce si potáhne z cigarety. \"Dostala jsem se z toho, teď už drogy vůbec nepostrádám. Ani trochu.\" Pětadvacetiletá Nataša nepřetržitě potahuje z cigarety a zírá přitom do stropu. Šeptem přiznává vinu za smrt svého dvouměsíčního dítěte. Rozechvělým hlasem připouští, že její prvorozená dcerka zemřela vinou směsice drog a viru HIV kolující v jejích žilách. "Byla jsem narkomanka," přiznává. "Moje dcerka nepřežila. Zemřela po pouhých dvou měsících." Hluboce si potáhne z cigarety. "Dostala jsem se z toho, teď už drogy vůbec nepostrádám. Ani trochu." V několika uplynulých letech zasáhla náhle bývalý Sovětský svaz epidemie AIDS, šířící se nejrychleji na světě - mnohem rychleji než v USA a západní Evropě -, epidemie, která má obdobu snad jen v nejvíce postižených oblastech Afriky. Nejhůř je na tom Ukrajina. V současné době je virem HIV nakažen jeden ze sta obyvatel. Podle OSN však tento ukazatel do roku 2010 stoupne na šestinásobek. Na Natašino domovské město, chátrající černomořský přístav Oděsu, připadá třetina případů v zemi. Zákeřná choroba AIDS však zatím poutá jen malou pozornost veřejnosti, jíž je zapotřebí k boji proti ní. Většinu obětí, k nimž patří i Nataša, tvoří narkomani, kteří se nakazili použitými injekčními jehlami, vyvrhelové společnosti. Nataša ale bojuje. Zbavila se drog a teď je znovu na ulici - tentokrát ale proto, aby pomáhala dalším narkomanům zbavit se nebezpečného návyku a čelit nebezpečí AIDS. "Vrátila jsem se na drogový trh, ale už tam nenakupuji, místo toho promlouvám lidem do duše," říká, vyhrnuje si rukávy kožené bundy a zaujímá bojovný postoj. "Myslím, že je to užitečná práce. Když jsme s nimi začali pracovat, nevěděli nic o HIV, žloutence a dalších nemocech, nic o tom, jak se šíří a jak se s nimi vypořádat." Nataša pracuje pro místní organizaci nazvanou "Víra, naděje, láska", která za podpory OSN a některých západních vlád přispěchala na pomoc oděským narkomanům, obětem HIV a AIDS a prostitutkám, a pomáhá v repatriaci žen prodaných do zámoří do sexuálního otroctví. Organizace založená v roce 1996, v jejímž čele stojí bývalé policistky, nejprve začala v Oděse vydávat letáčky o bezpečném sexu, kondomech, čistých injekčních jehlách. Oděsa ležící na břehu Černého moře je na jaře a v létě oblíbeným cílem tisíců turistů z bývalého SSSR. Zároveň s nimi se objevují také prostitutky a drogoví dealeři. Přísnější zákony schválené v loňském roce se přičinily o to, že obchodování se sexem se stalo méně viditelné - "zlatých sto metrů", čtyřproudá silnice z letiště do města kdysi plná prostitutek, je nyní pustá. Problém se ale jen stáhl do ústraní. "Můžeme s nimi navázat kontakt jen prostřednictvím jejich přátel," vysvětluje členka vedení organizace Olga Kocjukovová. "Jsou vyděšené. Mnohé z nich zmizely v klubech, nebo pod ochranu pasáků." Podle bývalé policistky Olgy nejsou vztahy mezi policií a její skupinou špatné. Připouští ale, že zpočátku mnozí nechápali, proč se chce zabývat "nežádoucími", proč raději nepomáhají "normálním" lidem. Dobrovolníci nyní navštěvují školy, kde provádějí osvětu dětem od šesti do deseti let o HIV, AIDS a drogách. Nataša byla také mladá, když začala brát drogy a nastěhovala se do neblaze proslulé kriminalitou prolezlé oděské čtvrti přezdívané kvůli tamní "mafii" místními lidmi Palermo. Většina palermských narkotikových dílen produkuje opiový roztok, který se prodává za zhruba deset hřiven (asi dva dolary) za dávku. "Když jsem se tam nastěhovala, byla tam k mání záplava drog, ale teď jejich zdroje trochu vyschly," říká a s úsměvem dodává, že v nynějších těžkých dobách je tu oblíbenou drogou vodka. "Je dokonce ještě levnější," vysvětluje.