Uplynulou neděli jsem prožila v celkem zajímavém duchu a tak mě napadlo se s vámi o ten zážitek podělit. Celá neděle byla plná nevšedních zážitků, krásných šatů, hlubokých myšlenek a nečekaných reakcí. Dá se říct že jde i o volné pokračování článku: Záblesky z fotoateliéru, který nedávno publikovala slečna Nomenů. Koho to zajímá, čtěte dál. Uplynulou neděli jsem prožila v celkem zajímavém duchu a tak mě napadlo se s vámi o ten zážitek podělit. Celá neděle byla plná nevšedních zážitků, krásných šatů, hlubokých myšlenek a nečekaných reakcí. Dá se říct že jde i o volné pokračování článku: Záblesky z fotoateliéru, který nedávno publikovala slečna Nomenů. Koho to zajímá, čtěte dál. Asi bych měla hned na úvod říct, že tahle neděle byl velký den hlavně pro moji kamarádku Blackie. Nicméně, při své vrozené skromnosti, jsem byla zprostředkovatelem celé neděle. Brzo ráno (myslím tak 12:35) přijela Blackie k nám do Kolína, aby si splnila svůj dávný dívčí sen, udělat si sérii fotek coby nevěsta. Hned z nádraží jsme jeli do centra města do půjčovny svatebních šatů, kde jsem měla domluvenou návštěvu. (Měkké I v slovese JET je záměrně. Náhodný pozorovatel by totiž nepochopil, že v autě jede Blackie a Monika, viděl by Honzu a Jardu.) Milá majitelka salonu nás již očekávala a její věta:"Dělejte si tu, co chcete" zněla víc než vyzívavě. A tak jsme se teda činily. Cílem bylo nalézt vhodné šaty pro Blackie. Moje focení není v plánu. Mezi mnoha desítkami celé té bílé krásy je daný úkol hodně a hodně těžký. Jsem jen slabá ženská, a tak jsem taky neodolala a některou tu nádheru si zkusila. Je paradoxem života, že zrovna ve chvíli, kdy řeším rozvod, vybírám svatební šaty. To je život. Blackie, s očima navrch hlavy, nakonec jeden suprový exemplář šatů našla, posléze i závoj rukavice a spodničku a mohly jsme vyrazit. Dalším cílem byla návštěva mé zahradní chajdy za účelem "totální feminizace" naší vizáže. V neděli, odpoledne za kýčovitě krásného dne, jsou okolní zahrádky plně obsazeny městskými "zahradníky" a tak jsme pochopitelně neušly zasloužené pozornosti. Reakce sousedů, kteří o mé chystané změně pohlaví nevědí (věřte, jsou i tací), byly spíše nechápavé pohledy. Ale hrdé dámy se přeci nedají zastrašit. Ve fotosalónu nás už čekala půvabná fotografka Veronika. Je fakt skvělá. Je to přesně ten typ lidí, kterých kdyby bylo víc, bylo by vše v klidu. Přesto že toho o transkách až tak moc neví, dychtí po informacích a je neuvěřitelně chápavá. Mimo to má taky stejný (a vybraný) vkus, co se týče módy, jako já. Blackie se nachystala do bílého a Veronika se dala do díla. Z původního záměru asi 6ti fotek se to několikrát rozrostlo a nakonec ještě doplnilo fotkou v "civilních" letních šatečkách. Blackiina sestra tak v této parné neděli postrádala parádní kousek oděvu. Po focení, jsme si nechaly uvařit kávu a chvilku (asi 2 hodinky) jsme diskutovaly. Neříkám drbaly, ale skutečně diskutovaly. Veronika opravdu dychtí po informacích a setkání s jednou TV a jednou TS slečnou, které ji uvedou do problematiky a osvětlí rozdíly, není denně. V každém případě to bylo velmi mile a plodně ztrávené odpoledne. To se krátce zůčastnil i Veroničin otec. Mile, klidně, bez problémů. Navíc vědět, že máte možnost využít služeb profi fotosalonu není pro lidi naší krve odvěci. Po celém tom sněmování se Blackie opět odlíčila a odjela, celá šťastná, do Prahy. Já pak ještě vrátila šaty a tak tak stihla finále MS v hokeji. Mistrovské tažení našich hochů jsem ale viděla. I kdyby ne, nevadilo by mi to tolik. Přeci jsem pro tento supr den obětovala i triumf mého miláčka Davida Coultharda na GP Rakouska.